Lapači prachu

Vynikající komentář k této knize napsala sgjoli. K tomu už není moc co dodat. Tato kniha se nečte lehce, je to na hony vzdálené líbivému mainstreamu. Řekla bych, že literární styl je zajímavý a zároveň stejně nespolehlivý jako sama hlavní postava. Místy je strohý, úsečný, vzápětí až snově poetický. Kniha ovšem určitě zanechá silný dojem. Příběh obsahuje drásavou zpověď hlavní hrdinky traumatizované zážitky z dětství. Anna se vyhýbá jakýmkoliv mezilidským vztahům mimo pravidelná setkání se sestrou. Opovrhuje všemi i sebou. Příčiny jejího sebedestruktivního chování jsou postupně nenápadně odhalovány. Více než o ději je tento příběh o náhledu do nešťastné rozervané mysli. Celé je to depresivní, znepokojivé, syrové, plné úzkosti. Hodnotím sice vysoko a přečtení nelituji, protože silné psychologické příběhy, které jdou do hloubky, vyhledávám, ale tato četba byla jen extra depresivní, takže se ke knize nevrátím. Znovu se touto hromadou šílenství a traumat brodit nebudu. 70 %

Príbehy, ktoré sa zameriavajú na vnútorný boj postavy, jej minulosť a súčasnosť, majú často veľký potenciál presadiť sa v srdciach čitateľov. Tu by som zaradila aj knižný debut Lapači prachu, ktorý prináša veľmi autentické nahliadnutie do mysle a pocitov hlavnej hrdinky, čo celému príbehu pridáva na úprimnosti a pomáha čitateľovi lepšie porozumieť jej vnútornému svetu. Aj keď je dej príbehu plný surovosti a chýba v ňom nádej, táto temná atmosféra je svojim spôsobom fascinujúca a pútavá. Priznám sa, že som čakala iný vývoj hlavnej postavy, ale záver príbehu ma prekvapil a dodal mu jedinečný rozmer.