Nový autorův román přivádí čtenáře na Hlučínsko, do česko-polského pohraničí. Odehrává se v blízké budoucnosti, kdy se z Evropské unie stává federace. Slévač Johan Kott a hornice Truda Lassová žijí v domcích pod landeckou skálou na periferii Ostravy. Šle, slévačské kalhoty a obnošená košile, to je Johan. Je šťastný, když si může vyjít na zahradu, kde v rybníku chová zlaté rybky a chladí pivo, které s Trudou popíjejí. Jejich pokojný život je však narušen stavbou lanovky, jež má spojovat bývalý průmyslový areál Dolních Vítkovic s vrchem Landek. Johanova dcera se po rozvodu vrací domů a častěji přijíždí také Trudin syn, jehož manželka, předsedkyně polské separatistické strany Liga Slezska, byla za záhadných okolností zavražděna. Rázovitý svět Hlučínska přibližuje i prajzský dialekt. ----- Příběh přivádí čtenáře do blízké budoucnosti, kdy se z Evropské unie stává federace. Odehrává se v Polsku, v Opolském vojvodství, a v českém pohraničním Hlučínsku, takzvané Prajzské. Ukazuje, jak rozdílně mohou vnímat svou národní identitu lidé, kteří zde žijí vedle sebe. Může na tom něco změnit smrt nebo stavba lanovky? „Johan, čemu furt nosiš ty širy?“ zeptá se Truda. „Galaty padaju,“ odpoví s nemotorným úsměvem a vytáhne si šle. Ty si chvíli přidrží a pak sjede prsty až ke kalhotám, kde prohmatává knoflíky. Truda upře pohled na Johanův pas. „Muj chlop, dyž eště žil, tež měl širy. Ale moc jich nenosil.“ Truda se mu podívá do tváře. „Ale knofle neměly. Take jednodušši.“ „Knofle su lepši,“ odpoví důležitě Johan a vybaví si Trudina manžela, jak ho kdysi v práci zasypala žhavá struska. Chce zahnat děsivou představu a vší silou natáhne šle od sebe. Vtom jeden z knoflíků povolí a spadne do jezírka. „Johan, ty si aparat!“ začne se smát Truda a položí mu ruku na rameno. „Enem s tebu se umim tak fajně zasmat.“ — ukázka z knihy