Nějak mi to přišlo zajímavější než první díl - pohled řadové mladé speciálky, který se postupně mění. Pořád mi vrtá hlavou, co je touto alegorií sledováno - postoj k uprchlíkům, menšinám, ... nebo je to jenom fantazie? V každém případě o nás mnohé vypovídá: že ne všechny prostředky ke splnění účelu jsou vhodné, přínosné. I to v dnešním divokém světě má nějakou hodnotu.

Volné pokračování Krve pro rusalku je parádní urban fantasy! Ačkoliv i zde je jednou z postav Dominik Stolbenko, kterého si pamatujeme z Krve pro rusalku, hlavní hrdinkou je Eliška Blažková, mladičká absolventka Akademie a jako speciál se dostává rovnou do akce. Její střetnutí s divoženkou odstartuje sérii událostí, jež jí změní život, pohled na svět, na lidi, na víly a hlavně na sebe sama. Ocitneme se na severu Moravy, jsme na stopě hnutí víl, které ovšem nejsou těmi křehkými bytostmi z pohádek a k jejich základním potravinám patří krev. Už z prvního románu víme, že se víly dokážou přeměnit a vzít na sebe podobu jiného člověka. Zde je tato schopnost dokonale využita, úplně to vidím jako stěžejní scénu nějakého filmu! Moc se mi líbí, jak civilně jsou vykresleny charaktery lidských postav, jak nic není černobílé a předem dané. Ostatně není víla jako víla. Prostředí je dokonale popsáno, mrazivá krajina v období vánočních svátků, pachy a chutě a vůbec... Rozhodně bych nepohrdla dalším pokračováním - k vílám patří nejen rusalky a divoženky, ale také meluzíny... :-)