Království těla a ohně

TOHLE SE FAKT DOBŘE ČTE :-) Druhý díl mi připadal stejně výborný jako první. Poppy s Casteelem jsou na cestě do Atlantie. Jejich vztah se vyvíjí, více se poznávají, jiskří to mezi nimi, neustále se pošťuchují a dráždí :-) Přesto, že to jejich laškování se hodně opakuje a je dost předvídatelné jak to dopadne, tak stejně mě to bavilo :-) U Poppy se zintenzivňují její schopnosti... Plán je pořád stejný - chtějí se vzít, najít Iana, zachránit Malika a bojovat za Atlantii. JEN OKOLNOSTI SE MĚNÍ... A zase TAKOVÝ KONEC !!!!!! Snad bude další díl co nejdříve :-)

"To, že jsem byla Panna nebo chráněná, neznamená, že jsem hloupá..." Druhá kniha pokračuje přesně tam, kde skončil první díl. A ano, Poppy to rozjíždí hned na začátku  :D Ale teď vážně :) Takže kam? Teď už vím, na jakém principu série pracuje, tj na principu paranormální fantasy, tak tam ty všechny kraviny respektuju. Nezaměňovat se slovem "užívám si", protože já moc dobře vím, proč mě tyhle knihy berou pouze v rámci světlých výjimek. Což je něco úplně jiného, než jak byla série původně prezentována a je mi uživatelů goodreads velice líto, že tohle je podle nich romantika. Tedy, nejlepší romantika roku 2021, což od nich první kniha dostala za cenu. Byť uznávám, že  jsem do pokračování šla, přestože jsem původně nechtěla... Chápu následky konce prvního dílu. Ve všem jí lhali, ale nejvíc jí lhal on, což je že všeho nejhorší a nejvíc zraňující. No ty krávo! A jo, knihu jsem musela na chvíli odložit. Ano, to je odkaz na první větu komentáře. Mám na mysli to "Počkej, tím se všechno to lhaní smaže, když jí poví tu blbost se svým jménem?". Aby věděla, že ne všechno je lež? Jo, tak! To dává smysl! :) chlapy, co od nich čekat, že? Takže když už vím, že tahle kniha nemá s fantasy nic společného (ano, za naivitu očekávání s prvním dílem si mohu sama), jsem doufala, že alespoň autorka konečně pořádně rozepíše postavy. Když už se ví, kdo je kdo a co doopravdy. A že když tam bude milostná scéna, tak bude opravdu dobře napsaná (kdo aurorku čte, ví, že to umí) a že vynechá nesmysly typu "od krve ve sněhu" z první knihy. Ale i tak bylo čtení knihy poměrně náročný a trvalo mi dlouho. Mnohem déle než jednička. A je pravda, že mi postavy byly úplně volný. Ani k těm novým jsem si nevytvořila žádný vztah. Nedostala jsem k tomu příležitost :( Jenže dost obsahu knihy jsou jenom plky, který mě nebavily. A ani mě moc nebavilo to pošťuchování jako mezi pětiletejma děckama, když jemu je kolik? Dvě stě? Za mě bohužel nulové napětí mezi postavama i v ději. Ale neměla jsem touhy se probodnout každých pět minut čtení jako u prvního dílu. Což je docela paradox, když byla sama Poppy s tím propichováním už taky dost otravná. Bohužel o knize dost vypovídá fakt, že většina komentářů se zaměřuje na to, jak se vyvíjí vztah ústřední dvojice místo zmiňování nadupaného děje. Protože zde děj není ta věc, která buduje charaktery. Drobná scénková klišé posouvají postavy do další scénky, jenže to není děj. A většinu informací, které jsem se tady dozvěděla, byly z hovoru mezi Poppy a Haw...teda Casteela, protože to, co jde většinou v prvním díle, se dál už v ději značně rozpadá, když máte vyprávění v první osobě. Takže teď si připadám trochu zvláštně, protože jsem hodnotila první díl, jak jsem hodnotila, protože druhý díl je ještě horší. Proč je horší? Protože je vážně jenom o tom, co se čtenář dozví na konci prvního dílu. Ano, dojít z bodu A do bodu B a provést to. A to je všechno. To je v knihách časté, že? Jenže tady se během toho vážně nic nedělo. Až na to vyprávění toho, co se stalo. To je v knihách taky časté, že? Jenže tady mě to nebavilo, protože to vyprávění bylo strašně plochý. A žádná z informací mě nepřekvapila, že tam je. Ato byl důvod, proč jsem postavy nechápala a vůbec mě nezajímaly. A to je taky důvod, proč se (narozdíl od prvního dílu) v knize prostě vůbec nic nestalo. Jenže tohle není trilogie, aby druhý díl měl výmluvu, že je jenom propojovací. V každé knize by se mělo alespoň něco stát. Tady se něco stalo až na posledních stránkách. Ano, jediná dějově zajímavá věc se stala až na konci. Není to na tolik stránek málo? Za mě je hlavní problém téhle knihy, že se bere strašně moc vážně. Tak to na mě působilo. A přitom je podobných knih jako holubů na každém sídlišti. Ale umí si ze sebe udělat srandu, odlehčit to, něco z nich během knihy cítím (což je pro mě během čtení vždy nejdůležitější, cítit to s postavama). Tady je všechno tak navážno a to mi prostě nesedí s obsahem knihy, který totální nezajímavej průměr. Škoda. Obálka opět krásná. Jenom nevím, kdo schvaluje vymyšlené názvy knih. Zdá se to jenom mě, že poslední dobou je všechno tak šíleně podobný a následně otravný a nudný? Za mě škoda :( PS: furt tady mám připravený Dvory od Mass. Asi to zase o kousek posunu. Jsem teď lehce otrávená...

Pro lásku boží, tak tohle byla jízda! Neskutečně jsem si tento díl užila. Jak jsem začala číst, absolutně jsem se nemohla odtrhnout. Autorka dokázala skvěle připravit úplně zvrácený svět, ve kterém já teda bohužel vidím velkou podobu s tím naším - lidem je taky ukázána jen některá část a to co se děje za oponou, zůstává velké části populace skryto. Nejhorší je, že se pak obyčejní lidé podílí nebo dokonce nevědomky zprostředkovávají "něco", co slouží úplně šíleným účelům. Tak to bohužel je. Každopádně, ústřední dvojice mě fakt baví. Ty jejich slovní přestřelky, rádoby nenávist se zároveň neskutečnou romantickou jiskrou. Do toho Kieran, jehož reakce na Poppy... no prostě mě to fakt mega bavilo. No a ten závěr? Pro lásku boží, co mi to děláte? Apeluji tímto na nakladatelství, aby se s překladem dalšího dílu moc nezdržovali, protože kdo má tohle vydržet?