Královna bouří

Jsem velký fanda pana Feista, všechny jeho knížky jsem četl nesčetněkrát. Tento druhý díl mě nadchnul. Cítil jsem z toho přesně toho Feista, kterého jsem v mládí tolik miloval. První díl byl pomalejší, rozjezdový a užil jsem si spíše druhou část a konec. Tento druhý díl však překonal mé očekávání a od začátku začal budovat scénu, kde se střetává několik mocností a spřádá své pletichy. Pan Feist to má pořád v sobě a já si to náramně užil. Doporučuji.

Feist je zpět v nejlepší formě a píše tak, jak nejlépe umí. Takže se znovu ocitáme vprostřed invaze několikanásobně silnějšího, i když zatím neznámého, protivníka. Sotva se osudy postav spojili, autor je dosti bolestivým způsobem opět rozděluje. Čímž se do popředí, trochu na úkor Declana, dostává Hatova manželka Hava. Její linka mě hodně bavila a trochu mi připomínala kombinaci Johnny Ručky a Amose Traska. Declan i Donte zůstávají na kontinentě a jejich cesty se potkávají ve službách barona Daylona Dumarcha, pravděpodobně jediného muže, který je schopen postavit armádu, která bude schopna nájezdníkům čelit. Magie opět ustupuje do pozadí a Hatušalovi nekontrolované schopnosti mi spíše připomínaly nevycvičeného mutanta z X-Men, než mocného mága. A jelikož Feist nešetří ani (prozatím) záporné postavy, jako je převor církve Jednoho boha, který se sám dočkává zrady, jsem moc zvědavý, kam se bude příběh ubírat. Ale už teď vím, že svět je vystaven tak barvitě, že se na něm mohou odehrávat i příběhy dalších osob, které mě budou bavit stejně, jako Sága ohňotvůrců.