Když na horách svítá

Když jsem tu knihu četl, došlo mi, že příběh má lehce romantický nádech, vlastně v tomto ohledu byl přesně takový, jaký jsem očekával, takže žádný pocit ztraceného času. Teď, když o tom přemýšlím, dochází mi, že čím více autorčin knih jsem přečetl, tím více se mi líbí její styl, opakovaně dokazuje, ať je to tak či jinak, že má zvláštní potenciál pokaždé něčím zaujmout. Vyhýbá se obvyklým klišé, současně umně kombinuje vyprávění vtipnými hláškami. Asi nejvíce zůstane v paměti příběh o Marii, který bere za srdce. Klobouk dolu.

Kniha zaujme už svou krásnou obálkou a ten východ slunce bych tam také chtěla vidět. Hned na začátku příběhu se seznámíme se čtyřmi kamarádkami, nejdřív ve věku 13 let, kdy si slíbí celoživotní věrnost. Ale jak už to tak bývá, puberta věci dost mění :-) tudíž v další části knihy, kdy jim je 18 let, dochází k rozkolu a konci přátelství. Poté se s dívkami setkáváme v jejich 40 letech, kdy už jsou vyzrálejší a moudřejší. Věk a životní zkušenosti člověka mění, co jim přišlo v 18 letech jako něco nepřekonatelného, o pár desítek let to vypadá úplně jinak. Zjišťují také, že nejcennější je zdraví. Všechny křivdy se dají odčinit a naučily se také odpouštět. Je moc hezké, jak je každá dívka jiná, každá má jiný vztah k mužům a to hlavně díky svému rodinnému zázemí. Líbilo se mi, že babičce říkali bábinka, tak já totiž té své také říkala. A nelíbilo se mi, že nejhorší postava byla Lenka :-)