Když na horách svítá

„Do cizích životů nevidíme a ani nám to nepřísluší. Jak se říká, nechodíme v botách druhých, nemáme právo je jakkoli soudit." Tato kniha je reálným nahlédnutím do různých druhů vztahů. Ať už je to vztah mezi matkou a dcerou, mezi rodiči navzájem, vztah sourozenecký, či milenecký, vztah zdravý, ale i toxický, vše se zde nenásilnou formou točí kolem vztahů. Kniha je napsaná z pohledu čtyř nejlepších kamarádek Evy, Marie, Adély a Heleny. Nahlédneme celkem do tří časových období jejich 13, 18 a 40 let. Krásně jsou zde vykreslené starosti přiměřené vždy tomu danému věku. V osmnácti člověk prostě logicky řeší úplně jiné věci, než ve čtyřiceti. I když trable s láskou můžou být v každém věku a osud si vždy najde svou cestu. Někdy je ta cesta hladká a rovná, někdy je hrbolatá a plná zatáček, odboček i slepých uliček. Každá z těchto žen je úplně jiná. Každá z nich měla úplně jiné rodinné zázemí, které očividně velmi ovlivnilo jejich životy a celou budoucnost. Tahle rozmanitost se mi velmi líbila. Ač byl vlastně příběh vcelku předvídatelný, dokázala jsem se do něj ponořit, vžít se do postav a prožívala jsem s nimi jejich radosti i strasti. Závěrečná část knihy byla velmi emotivní a moc hezky a citlivě napsaná :-) Věřím, že se každý čtenář svým způsobem v nějaké postavě či události pozná, jako jsem se poznala já a že si také z knihy něco odnese ;-) „Mělo to tak být. Přichází k nám, co je naše, a neudržíme, co není." Ráda bych ještě jednou moc poděkovala paní autorce za oslovení a zaslání knihy. Jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst a pevně věřím, že nebyla poslední od Vás, kterou jsem četla :-)