Kacířův učeň

Ellis Peters a její bratr Cadfael je sázka na jistotu. Tyto pohodové, inteligentní historické detektivky nikdy nezklamou.

V této části je opět kriminální linka, se kterou se náš detektiv v sutaně za pomoci svého bystrého umu a svých přátel a společníků musí poprat. Ale to už je známá klasika, prostě, ve Shrewsbury se pořád něco děje. Už jsem zvažovala, že sérii opustím nedočtenou, je to dílo jediné autorky a člověk má občas pocit stále stejně vrčícího kolovrátku. Ale kdykoliv se znovu začtu, opět mě děj upoutá a nakonec si myslím, že všech dvacet dílů dorazím. Ty knihy jsou totiž moc hezky napsané i přeložené, popisy prostředí, přírody, počasí, změny ročních dob, všechno je tak přívětivé, dokonce i sněhové bouře, mrazy či deště jaksi pevně do děje patří a já vím, že nad Shrewsbury zas zazáří slunce. Takže ke Kacířovu učni toto: mám pocit, že v dnešní době si neuvědomujeme, zapomínáme či vůbec pomíjíme fakt, že den za dnem celá dlouhá staletí, a pro někoho až dosud, bylo náboženství, v tomto případě křesťanské, nedílnou a nesmírně důležitou součástí života. To, nad čím se dnes mávne rukou, o čem se konstatuje, že to je zpozdilé a dávno již odvržené myšlení, není až tak dávno, mělo nesmírný vliv na celou společnost. Zda to bylo dobré či ne, nehodnotím, to je na názoru každého. Podle mého víra - bez pochybností - dokázala lidem hodně dát - i hodně vzít. Jak komu. Koneckonců: kdo ví, kde je skutečná pravda? Že to něco skutečně existuje, nebo je to smyšlenka? Já osobně si netroufám tvrdit ani ano, ani ne. Protože nevím.