Jsem roztříštěná

Už podle hodnocení je prostě jasný, jak zdivočelá z toho jsem. Škoda.

Děsivé... Myslím že v noci pod peřinou jen s baterkou bych to fakt číst nezvládla, jelikož by potom moje sny vypadaly tak, jako svět v téhle knize. Už kdysi dávno mě tahle kniha zaujala, ale nikdy jsem se k ní nějak nedokopala. Naštěstí mi ji nedávno jeden "dobrý člověk" navrhl k přečtení. Teď přemýšlím jestli mi tak spíš nechtěl přidělat další trauma... No, každopádně jdeme k hodnocení. Juliette, hlavní hrdinka tohohle. Nevím. Nedokázala jsem se do ní vcítit. Připadala jsem si jako vzdálený pozorovatel, který jenom trpí tím že nemůže nic udělat. Jo, já vím. Depresivní. Ale přesně tohle je to co se mi na tom líbilo. Nebylo to (zas) tak (tolik) moc namáhavé a vlastně jsem si prostě jen tak žila. Nakonec mi to vlastně tolik nevadí. ALE! Ten nejzásadnější problém, tu pro mě byl Adam. (WOW! Omg! Já jsem si zapamatovala jméno nějakého člověka! Přiznávám se. Vždycky když dočtu knihu, tak pět minut po zavření knihy netuším jak se jmenovala hlavní hrdinka. To bych si ji musela strašně moc oblíbit, nebo ji naopak příšerně nenávidět.) Nevěřím mu. Jakože ani ň. Ani i když už skončila kniha a já vím že je v pohodě. Stejně. Já vím, jsem paranoidní a divná. Ale StOjÍm Si Za TíM!!!¨ Moje nej postava tady, byl asi...doprčic jak se jmenoval....heh, nevim no. Prostě ten hlavní záporák. Jooo! Warner! (Nezabte mě, ale jo, vyhledala jsem si to...) Každopádně po napsání tohoto komentu mám extrémní chuť na...čokoládu a další díl!