„Nejsme tady proto, abychom obdivovali jejich psychologii, ale proto, abychom jim nakopali prdel.“ Peter F. Hamilton finalizuje Ságu Společenství, přičemž konflikt dvou rozdílných civilizací rozšiřuje o konspiraci, táhnoucí se napříč galaxií. Do karet mu přitom hraje množství svérázných postav, které z různých konců odhalují prapodivnou mozaiku falše a lží. A ačkoliv není úplně snadné uhlídat si přehled v jednotlivých dějových liniích, nedá se tomu upřít fantastická důslednost, kde i ta nejposlednější figura má své místo - přestože její cesta je častokrát velice klikatá a konec nepředvídatelný. To má bohužel stinnou stránku ve formě megalomanského rozsahu, jenž přitom ne zcela naplňuje čtenářova očekávání ohledně vesmírné invaze a všech záhad kolem ní. Ono u předposledního svazku série by jeden čekal alespoň nějaké dílčí úspěchy, ne že hrdinové budou stále tam, kde byli na konci první knihy. Nezbývá než doufat, že Poslední hlídka všechna předestřená tajemství konečně uspokojivě zodpoví.

Reakce Společenství na novou situaci je sice bleskurychlá a tempo zbrojení impozantní, ale děj i tak přešlapuje na místě. Páteří knihy je politikaření, intriky a neustálé spekulování. Dvě nejzajímavější linie, čili ta týkající se Hory jitřního světla a putování Ozzieho skupinky dostaly nejméně prostoru. Zato k některým postavám se příběh neustále vrací, i když nemají co nabídnout. Uvítal bych, kdyby si Peter Hamilton zahrál na George R.M. Martina a jejich počet zredukoval.