Tato recenze se mi nepíše snadno, tak začneme tím, co bych chtěla ocenit: 1. obálka (nečekala bych, že tato barevná kombinace může fungovat - Adéla je kouzelnice), 2. odvahu autorky (zpracovává těžké otázky). Teď bude nutné vysvětlit, proč knize dávám nakonec nízké hodnocení: 1. počet vypravěčů - jsou tři a kniha je pro ně (bohužel) krátká. Nejvíce mi vyhovovaly kapitoly z pohledu Aarona. 2. překombinované a povrchní - je to opravdu škoda! Někdy méně je více a tady v tomto případě to platí dvojnásob! Autorka si mohla některé další problémy, diagnózy atd. nechat pro případné další knihy, kde by se jim mohla také věnovat do hloubky. Takto dostaneme obří horu čehosi, co nestíháme zpracovat, protože se objevují další a další věci... je to škoda. 3. skoky - sotva čtenář zvládne pochytit, co má každá z postav za problém, tak jsme hozeni do úplně jiného období, které opět trvá krátce a my nemáme šanci se zde moc rozkoukat, protože skáčeme do přítomnosti a hned na to i k jinému vypravěči. Toto nemám ráda. 4. psychologie postav - příběh se odehrává na střední škole, ale chování postav odpovídalo spíše dětem na základce. I ta šikana... pokud jste si prošli šikanou, tak tomuto příběhu prostě nebudete věřit. 5. poznámky pod čarou - nic ve zlém, ale pokud nejde o odbornou knihu, tak poznámky pod čarou v beletrii nemají své místo. 6. prázdné stránky - Zbytečně vypuštěný prostor, kde se mohlo ještě něco odehrávat... 7. hra na city - cítila jsem, že text se snaží ve mně vyvolat silné emoce, ale docílil spíše opaku... mezi mnou a příběhem vznikla hradba, přes kterou jsem se nemohla dostat. Tady mám body, za které může spíš redaktor... 1. jazyk - tady mohl korektor/redaktor ještě zasáhnout a něco poupravit, protože místy jsou ty věty takové zvláštní... těžkopádné. 2. font a velikost písma - místy nejednotný (jiná velikost písma atd.). Závěrem... pokud se vám líbila kniha Cool Girl!, tak budete s knihou spokojeni. Pokud čekáte hlubší příběhy, které s vámi otřesou... mrkla bych po jiných titulech.

Kniha ze školního prostředí zabývající se těžkými tématy. Šikaně, pohled na to, co je krásné - nasvalení muži, co nepláčou? Štíhlé dívky jako proutek? Co z toho může vzniknout? Anorexie a psychické újmy. Blani nabízí pohled tří postav, nejblíž jsem měla k Mie. Je super, že si čtenář může vybrat. V knize je hezký pohled do hlav našich třech protagonistů, do jejich pocitů. Navíc kniha není černobílá a nabízí konec u kterého jsem sice uronila slzu, ale nerozbil mě, za což jsem vděčná. Tak se toho nebojte. Já osobně tenhle styl knih tolik nevyhledávám, právě proto, že mě je z nich jen těžko. Zde to není růžové, ale nabízí světlo na konci tunelu - a jo, není to rychlík, jen to světlo. :P Navíc ta obálka. Adélka je čarodějka, je prostě nádherná.