Jako padá sníh

Nooo... Slzotvůrce byl boží. To bez debat. Tohle bylo taky fajn, ale prostě... Slzotvůrce byl hodně namáhavý na emoce. S člověkem to zmítalo tam, zpátky, tam, zpátky. Tohle, bylo v tom méně beznaděje, bolesti a kruté minulosti. Hlavní postavy byly fajn, ale zase. Rigel a Nika byli moji nerozluční přátelé. Možná spíš já. Proti Ivy nic nemám, ale Mason...toho jsem si nijak neoblíbila. Asi ho nikdy nepochopím. Prostě je taková postava, která je dobrá na doplnění děje, ale jinak není ničím zajímavá. Ani vedlejší postavy tady nebyly tak propracované. Ve Slzotvůrci jsem milovala všechny, až na Lionela teda. No, abych tady jen nebásnila o Slzotvůrci a nehejtila Jako padá sníh, tady máte jedno obrovské plus. Krajina. Ty popisy. Jako kdybych se tam přenesla a viděla, cítila, slyšela. Nádhera. 4/5 Není důvod proč si nepřečíst :) P.S.: Trochu mě překvapily ty scény ve škole. Myslím teroristy. Bylo to hustý, ale...nějak mi to do toho prostě nesedělo. Nevím. Ale zároveň to asi k téhle knize prostě patří. (srdickooo)

„Že jsem se do něj zamilovala potichu, diskrétně, neslyšně, jako padá sníh.“ Konečně přišel ten správný čas na tuto knihu. Velmi jsem se na ni těšila, protože Slzotvůrce je jedna z mých oblíbených knih. Společně s Ivkou jsme se opět do knihy pustily. Musím říct, že jsem se začetla od první věty a hltala stránky za stránkou až do posledního konce. Autorka má za mě zvláštní styl psaní, který nemusí každému sednout, ale já jsem si ho zamilovala. Píše poeticky a něžně. Miluji její myšlenky, které ve vás probouzejí určité věci a pocity. U příběhu jsem měla zatajený dech a nevěděla, co čekat. Anotaci jsem nečetla a pustila jsem se do neznáma. Hlavní hrdinkou je Ivy, která je jiná a jedinečná. Její oči mají barvu zamrznutého jezera, pleť je tak bledá jako sníh. Narodila se daleko od všech a žila svůj krásný život se svým milujícím otcem, ale přijde den, kdy nebude vše tak růžové, a bude se muset vydat pryč a opustit svůj domov. Ivy se přestěhuje ke svému kmotrovi na Floridu, kde je pekelné horko a slunce na každém kroku. Pro Ivy se změní celý život, protože na tohle není vůbec zvyklá. Žila ukrytá před světem sedmnáct let. Když si ale uvědomí, že nebude jen se svým kmotrem, ale i s jeho synem, začíná to být zajímavé. Mason je pohledný kluk, který není smířený s tím, že by nějaká holka, kterou nikdy neviděl, měla u nich bydlet. Jejich vztah je zajímavý. Za příběhem se skrývá mnohem více. Ivy má svá tajemství, která pomalu odhaluje. A to samé můžeme tvrdit o Masonovi. Celý příběh se mi vryl pod kůži a těším se, až si ho opět jednou přečtu. Troufám si říct, že u mě vede. Slzotvůrce je skvělý, ale tohle se mi líbilo o krapet víc. Doufám v další knihy od autorky. Úryvky z knihy: „A možná už se nevzbudila, protože ve spánku jsem nacházela klid, který jsem v bdělém stavu hledala, a ze skutečnosti se stával daleký svět, do něhož jsem nepatřila.“ „Každý z nás má srdce ze sněhu, protože ryzost citů ho činí průzračným a neposkvrněným.“ „Srdce je jako sníh. Stačí trocha tmy a promění se v led.“