Jak se žije padesátkám: aneb čarodějnice neupalovat

Náhodou mně se tahle kniha líbila. Když mi bylo30 let, syn mi přál k narozeninám ´větou: ..." a za deset let ti potáhne na 50....". Když mi bylo opravdu těch 50, tak si to pamatoval a ( protože jemu už těch 30 bylo) tak mi mezi přáním sdělil: ... "vždycky jsem se mezi kamarády naparoval, jak mám mladou maminku, čím se budu chlubit teď? " Když jsme si po oslavách dali závody na kolech na zdejší kopec, dalo by se říct, že jsem ho ( jo,jo, v tom městě nám hoch zpohodlněl) naprosto s přehledem předjela ( rodina - syn s partnerkou a můj partner - to kvitovala s jásotem a větou - "tý jó, mamka ti dost brutálně natrhla cvičky, co? ". Nikomu jsem teda nevykládala, že když jsem před těmi dvěma lety vyjela na vrch, oči jsem měla už na vrcholu, zatímco já fyzicky byla ještě za zatáčkou ( něco jako když honí Tom a Jerryho), sentinel proti mě tiše vzdychal, zatímco já funěla, že to muselo být slyšet až pod kopcem - ale dokázala jsem nejen sama sobě , že 50-tka není vstupní branou ke stáří, ale začala jsem si - a to fakticky a opravdově- užívat života- děti už jsou z domu, s partnerem si užíváme volných víkendů k cestování a sportování i lenošení- jak se nám zrovna chce a nejsme limitováni žádným stresem z toho, že něco nestihneme. Myslím, že jsem nikdy nebyla vyrovnanější a v pohodě- to co dokážu vymyslet s vnučkami, aby měli radost jsem s dětmi nikdy nedělala, protože jsem se bála, - co by tomu řekli lidé, kdyby mě viděli, jak válím kotouly z kopce- no a teď je s holkama úplně klidně válím, kolena mokré od sněhu, ale holky se smějí a to je pro mě to úplně nejkrásnější na světě. A co na to lidi? - Ty mně jsou už úplně ukradení :-)

Náhodný výběr v knihovně. Příští rok se bohužel řadím do řádu čarodějnic,tak jsem se chtěla dočíst co mě čeká. Byla jsem z knihy nadšená. Velice jsem se zasmála, velice vtipně napsané.85%.