Já, Mona Lisa

Jakožto velký nadšenec umění mě tato kniha zaujala už svou anotací. Autorka napsala silný prolog a následně i epilog, jeden z nejsilnějších, co jsem kdy četla. Okamžitě si mě získala. Příběh jedné z nejzáhadnějších postav v historii umění a ještě k tomu figuruje jako vypravěč? No to je fantazie. Nicméně, to pojetí je jaksi nedotažené. Kniha je napsaná (a velmi dobře přeložena) vkusným a sofistikovaným stylem. Vyskytuje se hodně italských slovíček, takže pokud neumíte italsky ani ťuk, nedoporučuji. Čtenář má možnost nahlédnout do života nespočtu slavných lidí. Některé kapitoly byly zajímavější než ostatní. Láska Mony Lisy k Leonardovi je nepřehlédnutelná. Ale Gioconda občas vypráví až příliš sáhodlouhými odstavci o ničem, je nekonsistentní a skoro i nudná, skáče páté přes deváté. :( Na druhou stranu se mi líbí, jak vede rozhovory s Raffaelem, Leonardem i později s Picassem. Opět, pokud se moc nevyznáte v umění ani v historii, kniha nebude pro vás. Mám stále rozporuplné pocity ohledně celé knihy. Jedná se o velmi specifický umělecko-historický epos vyprávěný záhadnou postavu z obrazu, kterou všichni známé (někteří z nás měli to štěstí vidět ji naživo), která nás sleduje a třeba se nám i snaží něco říct. Fíha, až pojedu zas do Louvru, budu ostražitější. 65%

Další zklamání. Kniha zněla opravdu poutavě, ale nedostala jsem se dál než na 160 stránek. Vypravěčem je samotná Mona Lisa a jeden by řekl, že půjde o moudrou, vnímavou osobnost, jenomže místo toho se setkáte s tak moc povrchní přechytralou ženskou, až je to k nevydržení. Ona nejenže umí ocenit krásu, ona podle ní soudí a odsuzuje. Je nepříjemná a nesympatická. Skoro se mi už na obraz nechce dívat, když si vzpomenu, jak povrchní je její knižní verze.