Ikona

Kupodivu zase padal sníh. Ve městech závěje. Střechy bílé, splývají s bezbarvou oblohou. Jakoby nadešel čas, kdy covid setřel hranice mezi nebem a zemí. Nastaly dlouhé noci a tak jsem sáhla po Forsythově Ikoně. Vyšla v r. 1996, u nás v Knižním klubu v letech 1997 -2018, v nakladatelství Euromedia Grup : 1999 a 2001. Čeká nás, prokousat se knihou, krerá má 500 stránek. Mnohovrstvení, které tam nalezneme s mnoha spojitostmi , zasahující do dnešních dnů. Nic není konečné. Žádné řešení není dokonalé. Cílem retrospektivy je zamyšlení, co se udělalo dobře, co hůře, co se může udělat lépe. Hledat řešení je třeba. Edison vytrval... Špionážní román plný dvojtých agentů. Studená válka skončila, ale obchodní boj o moc pokračuje. V románě za pomoci viru, upravování reality, tak aby vyhovovala mocenským cílům, hyperinflace, chaos, korupce, zločinnost, intriky. Kdo je Igor Komarov, kdo Monk ? Co je Černý manifest? Podobná literatura mi energii nedodává. Je moc dobře, že někdo má i jiné chutě a podobné knihy vznikají a nutí k zamyšlení. Od dob antiky, Shakespeara, až po dnešek charaktery lidí jsou stejné, tzv. archetypy. Nezáleží tedy tolik na době ani místu, kde se narodí a svou úlohu ve společnosti sehrají. Záleží, co jim ostatní lidí dovolí. Vědět, kdo jaké obchdy s kým, v jakém rozsahu uzavírá, přes které banky zisky tečou a ke komu. Mrazí mě představa osm miliard čehokoliv , s každoroční poptávkou. /fujkuk musí dle doporučení EU mazat denně miliony sdělení, krituzující praktiky pana BG, no tohle. BG ujišťuje, že taky není v cechu zahradníků, zároveň předpokládá, že bohaté země by se mohly z kaše dostat. Ještě má smysl se nenávidět barevně?/ Mám ráda pohádkové konce, jak autor napsal. Forsyth ví, o čem píše. Realizuje myšlenku : invidium může vyhrát boj, ale druh /podvedení, bezmocní/ válku. Vůle druhu vítězí nad vůlí invidua.

Forsyth mě nezklamal. Opět. Je ve svých dílech vysoce neemotivní, poněkud schematický v charakterech hlavních postav, ale také hluboce informativní. Dokáže do detailu popsat fungování politických stran, výrobu špinavé bomby nebo, jako tady, zcela srozumitelně vyložit genealogický strom propletených šlechtických rodů. Forsyth nenapíše toliko, že se rozbil tranzistor, kdepak. On k tomu ještě přihodí podrobný technický popis jeho účelu, fungování a všechny myslitelné možnosti jeho zneužití ke špionáži či teroristickému útoku. K tomu dokáže vytvořit takové napětí, že mě dokonale přišpendlí ke svým knihám. Ve své Ikoně - příhodný název pro pravoslavné Rusko, zemi s úspěšně zavedeným kultem osobnosti, tedy rovněž ikonou ideologickou - tentokrát Forsyth vytvořil úžasně věrohodnou kulisu postsovětské politické a bezpečnostní anarchie. Postavy jasně a jednoznačně vykreslené, životní příběhy příjemně propletené. Opět další výborný špionážní počin, ve své době zcela jistě atraktivní s ohledem na skutečný stav věcí v tehdejším ekonomicky vyčerpaném Rusku.