Hviezdny posol

Autora jsem neznala, zaujal mne úvodní citát astronauta Edgara D. Mitchella z Apolla 14: "Při pohledu z Měsíce vypadá mezinárodní politika tak malicherně. Člověk by nejraději chytil politika za pačesy, dovlekl by ho těch půl miliónu kilometrů a řekl: 'Teď se na to ty debile, podívej!'" První kapitoly se mi moc líbily, o bádání, objevech, vědě v historii lidstva, světa a vesmíru. Pak se ovšem stočí řeč na politiku, a to hlavně americkou, a mnohé související záležitosti (ve stylu vše souvisí se vším). Autor si rád přihřívá svoji polívčičku, nejen samozřejmě své názory, ale také projekty a nápady, o nichž jsem taky nikdy neslyšela. Některé věci mi nesedly, některé jsem prolétla, ale zbytek zaujal. Napsáno lehce, povětšinou vtipně, rozhodně k zamyšlení. Ty první tři kapitoly by měly být snad povinnou četbou! Pozn.. docela mě štve, že se i do knih odbornějšího rázu klidně dostanou nesmysly způsobené nikoli šotkem, ale nepozorností - které opravdu každý čtenář uvidí bez ohledu na své vzdělání a odbornost. Stránku před koncem vinou nepozornosti korektorů (už se nedá říct sazečů) narazíte na větu "Genetický kód, který vytváří životaschopné verze nás samých, je schopen nejméně 1030 variant. Toto astronomicky obrovské číslo je jednička následovaná 30 nulami...". To by ovšem nesmělo to číslo vypadat jako pouhá tisícovka, 1030, bez 30 jako exponentu...

Styl tysonova psaní mě baví. Astrofyzika byla skvělá vtipná a zajívavá. Vesmírný posel je až přehnaně hloubavý. Čekal jswm něco úplně jiného, než extraterestriální pohled na život na Zemi. Stalle je vysoká úroveň psaní a překladu - díky za něj, bez něj bych to asi nedočetl.