Hvězdný tulák

Siranta Jaxová se jako velvyslankyně lidí vydává na Ithiss-Tor, aby přesvědčila tamní představitele ke spojenectví. Lidským světům totiž hrozí válka s mimozemskými požírači a jen Ithtoriané mají moc ji zastavit. Jestliže předchozí Šeroprostor byla poměrně svěží, divoká a burcující jízda napříč vesmírem (okořeněná červeným spodním prádlem velitelky), Hvězdný tulák postrádá jiskru, jež by zapálila oheň a poslala ho ve stopách předchůdce. Ne, že by mu chyběly nápady nebo patřičné výbušné ingredience, ale celek (i přes veškerou snahu autorky) působí stejně utahaně, frustrovaně a na nic, jako se cítí po většinu doby sama hlavní představitelka. Nezachrání to dokonce ani sexuální harašení, které přešlo od veselé hravosti k nucené úpornosti. Tentokrát i finále/nefinále zůstalo prvotním ambicím hodně dlužno a nenabízí žádné rozhřešení. Prokletí druhých dílů dopadlo na Hvězdného tuláka silou bucharu a nemilosrdně ho zbavilo energie, takže přestože se zuby nehty rve o své místo na slunci, nemá dost síly uhrát více než plichtu. Tak snad to příště bude lepší…

Nevím, jestli je to mistrovství autorky nebo naopak její chyba, ale únava hlavní hrdinky na mě při čtení úplně padala. Přestože tento příběh Siranthy není úplný propadák, do dalšího, pokud vůbec vyjde, se už nepustím.