HUNGER GAMES – Síla vzdoru

Suzanne Collins by bývala udělal lépe, kdyby skončila Vražednou pomstou. Epilog ve stylu "zazvonil zvonec a pohádky je konec" sérii vskutku završil. Hlavní hrdinka, místo aby zrála, se projevovala jako stále větší a do sebe zahleděný slaboch. A přes veškeré násilí, krev, mrtvoly a rozvláčené popisy emocionálních stavů ve mně autorka už nedokázala vzbudit adekvátní emoce. Jako by seskupila řadu banalit a obehraných klišé. Řada vedlejších postav mi nadto přišla zajímavějších než samotná Katnisss. Jen Peeta nezklamal, ten mi byl vcelku nesympatický od samého počátku. Na rozdíl od Hurikána, který ale taky nějak vyvanul. Škoda. To, že jsem knihu dočetla svědčí alespoň o tom, že mě autorka dokázala udržet u svého jinak od počátku zajímavého příběhu souboje Krajů s Kapitolem, a u Čtvrtoher. Abych ale byla spravedlivá, taky musím uznat, že nejsem cílová skupina.

Třetí díl jsem dočetla o půl jedenácté večer, protože i přes všechny snahy přemluvit se a jít spát jsem to prostě nevydržela a musela jsem vědět jak to dopadne... :D Chápu, že některým může přijít, že se v Katniss nevyznali, a že to bylo divné když měla pořád depky, apod.,ale nedokážu si sebe představit na jejím místě:D dělat taková rozhodnutí,.... a proto se mi i líbilo jak se v některých situacích zachovala a přišlo mi tím i dost reálné, že byla na konci knihy v takovém stavu když viděla umírat tolik blízkých lidí... Každopádně se těším na 2. část filmu a doufám, že mě nezklamou:D