Balada o ptácích a hadech

Během četby jsem si několikrát kladla otázku: proč tuhle knihu musím číst, respektive proč autorka měla nutkání jí napsat. Ona totiž i věta na obalu knihy: Vítejte zpět ve světě Hunger Games, je paradox, protože Balada o ptácích a hadech se odehrává dávno předtím než děj trilogie Hunger Games (takže jakýpak návrat). Kniha je zbytečně moc tlustá - kdyby měla o 100 stran méně, vůbec nic by se nestalo. Často jsem se přistihla, že přeskakuji celé odstavce. Děj je značně (a zbytečně) natahovaný. Zpočátku mi mladý Snow nevadil, možná jsem i občas k němu cítila jisté sympatie. Postupem času ale má náklonost opadla, a během posledních dvou kapitol zcela zmizela. Ano, je pravda, že po přečtení Balady ledacos v Hunger Games pochopíte, ale stálo těch skoro 500 stran za to? Asi ano - ale stačilo mi si knihu přečíst jednou. Podruhé se k ní už vracet určitě nebudu.

To bylo... nějak obyčejné. Nebyla jsem si jistá, co od knihy očekávat. Mohu říct, že její vyznění i příběh mě svým způsobem překvapily, nicméně žádný ze zvratů v knize ve mně nevyvoval silnější emoce. Bylo pro mě složité vcítit se do hlavní postavy. Coriolanus je poněkud schizofrenní a jeho rozpolcenost (možná dokonce ročtvrcenost) mi kazila dojem z celé knihy. Korja se v průběhu knihy chová zároveň jako dospělý i teenager. Jeho myšlenky umí být sofistikované i úplně hloupé. Jeho emoce se střídají a mění podle toho, jak to zrovna příběh potřebuje. Nechová se zrovna logicky. Je těžké s ním sympatizovat, těžké ho nenávidět. A dojem z hlavní postavy mi tak zkazil dojem z celého příběhu. Zatímco příběh samotný by mohl být zajímavý, dostatečně propracovaný a určitě se v něm objevují silné nosné myšlenky, všechno selhává právě na postavách. Kromě Sejana chování postav moc nekoresponduje s jejich motivací (pokud je jejich motivace vůbec známa nebo dává smysl). První část je ještě stabilní. Seznamujeme se s postavami, tehdejším světem, následky války a podobně. Pak už to začíná pokulhávat. Zatímco Hunger Games může (dle mého názoru) číst i dospělý divák, Balada je mnohem více protkaná young adult romancí. Zatímco některé pasáže působí zbytečně dlouze, jiné, důležitější, se odbydou několika větami. Chápu, že většina těchto částí byla takto napsána čistě pro "shock value", ale pro mě to nefungovalo. Pak se dostaneme k závěru, který působí, jako by byl napsán za pochodu a rychle se vymýšlelo, jak to celé zakončit. Během pár stránek přijde několik zvratů, odhalení, která vlastně nejsou vůbec šokující a... Konec. Epilog taktéž působí odbytě. Jako by kniha byla moc dlouhá, tak jsme to přeskočili a napsali jen epilog, protože přece vše už bylo vysvětleno. Z celé knihy je pro mě důležité možná tak to, jak jsme se dostali k 74. Hunger Games. Jak žalostně to vypadalo na začátku a jaká paráda se z nich stala na konci. Za to všechno alespoň ty dvě hvězdičky.

Zaujalo mě, že tahle kniha podle komentářů vyvolala velmi rozdílné dojmy, já se řadím do tábora nadšenců. Dost mě zajímalo, jak to s mladým (později) prezidentem Snowem bylo. Jeho původ na něj kladl velké nároky, zjevně není snadné s takovým břemenem žít. Ačkoliv k němu člověk cítí jistý vnitřní odpor, s některými jeho myšlenkami nelze nesouhlasit, jen ta řešení...Opravdová sonda do podstaty člověka a lidstva vůbec. Na tom, jestli s ním čtenář souhlasí anebo ne, se vlastně ukáže, jaký charakter má on sám. Stejné je to i s postavou Lucy Gray...je jiná než on? Nebo ve své podstatě stejná, jen se jinak chová navenek a využívá k vyjádření svého já jiných prostředků? Stejně jako původní trilogie ani tato kniha mi nepřijde jako kniha pro děti, nebo v ní možná vidím něco jiného i proto, že už dávno dítě nejsem...je vlastně pro děti i pro dospělé, i když některé scény byly dost drsné... Budu o ní zřejmě ještě pár dní přemýšlet. Potěšily samozřejmě odkazy na původní trilogii a některé věci se vyjasnily...jen mě mrzí, že nevíme, jak to bylo s Tigris a proč je na tom v původní trilogii tak, jak je, když její bratranec je prezidentem Panemu (jde-li tedy o tu samou Tigris)...jejich vztah se jevil velmi blízký a bez "jedu"... *čtenářská výzva 2021: Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout

Po zjištění ,že vyjde další příběh ze světa Hunger Games jsem byla nadšená. Pohled na život z mladých let prezidenta Snowa byl zajímavý, v části o Hladových hrách napínavý a občas nastal i nějaký nečekaný okamžik. Postava hlavní hrdinky se mi líbila a dala bych ji i více prostoru a akce a hlavně ne takový konec. Tím mě 3.část knihy trochu zklamala, přišlo mi, že autorka najednou odsekla v pár stranách Lucy a byl konec. Osud Snowa byl jasný i když z počátku jsem s ním trošku soucitila, ale postupně se jeho postava vyvíjela směrem k jeho povaze jak ji známe. Přistupovala jsem k této knize s tím, že původní Hunger Games už nic nepřekoná a tak se i stalo, ale ráda jsem se vrátila k této sérii, jen nečekejte Hry na které jste zvyklí. Stejně se budu těšit, jestli v budoucnu autorka napíše další příběh z Panemu a Kapitolu :-) Není konec představení, dokud nezazpívá Reprodrozd :-)

Balada - cekali jsme dlouho... :) S laskyplnou vzpominkou na trilogii a snahou nemit ocekavani jsem se nechala mile prekvapit pribehem o Korjovi. Jedna se o dobry pribeh, poctivy. Dlouhy, presto ctivy. Bavil me vyvoj Snowovi postavy (hajzlik od zacatku, vsechna drobna rozhodnuti, podtrzena navic jeho inteligenci a uvedomenim, ho krasne vykreslila), spojeni a odkazy na Katnissin pribeh a atmosfera deje, prostoupeneho starymi pisnemi a symboly. Suzanne Collinsova je Pani autorka, Balada to potvrdila. Vrele doporucuji :)

Kruté, gladiátorské Hladové hry nebyly kdysi oblíbené ani v samotném Kapitolu. Poválečná totalitní země v nich ovšem potřebuje pokračovat. Je to jeden z mnoha prostředků k udržení moci. Tvůrci her, zejména pro svojí amorální povahu neoblíbená doktorka, výzkumnice a učitelka Galová, potřebují přitáhnout pozornost diváků a nepopulární reality show zinovovat, aby se na tuto show soustředila větší pozornost diváků. Nejedná se tedy o počátek vražedných her. Po 10 letech vzniku se spíš jedná o jejich nutnou úpravu, jiný přístup k nim, k jejich prezentaci, zatraktivnění a ozvláštnění. Do her Galová zapojí Kapitolskou mládež, elitní studenty, kteří mají být tzv. trenéry splátců. V podstatě to jsou ovšem pokusní králíci, mezi nimiž tvůrkyně her nevyřčeně hledá další spolupracovníky, patrně aby omladila kolektiv bezpáteřních udavačů a režimu oddaných lidí. Aby je namotivovala, slíbí vítězi stipendium na vysoké škole. Nejperspektivněji se jeví mladý Snow, z jehož úhlu je příběh vyprávěný. Zpočátku s ním nemá čtenář problém sympatizovat. Jednak je jeho charakter zručně a zábavně vyprávěný. Jasně, je to od přírody hajzlík a neměl by dobrý charakter bez ohledu na okolnosti. Jenže on tak ve válce strádal, jeho bohatí rodiče byli ve válce zabiti, rodinné firmy zničeny a Snow z privilegované rodiny najednou musel přihlížet hrozným věcem, například kanibalství z extrémního nedostatku základního jídla, když jim kraje přestaly dodávat základní potraviny. Je to ctižádostivej, snaživej kluk, jehož činy se dají pochopit i to, proč se chce vypracovat k lepšímu životu. Jak symbolický je pro něho strach z hladu, který se u něho postupně vymyká kontrole a mění se ve zvířecí nenasytnost! Vývoj jeho postavy je interesantní v tom, jak se z charakterově vadného jedince vlivem událostí, výchovy doma i ve škole, a zážitků, stává vyšinutý diktátor, který nemilosrdně likviduje svědky svých špatných činů, dokáže rodiny svých obětí využívat i po smrti, zatímco na druhé lidi má vysoké požadavky. Od druhých přitom vyžaduje otrocké dodržování zákonů. Je zastáncem absolutního řádu, kontroly nad vším a nepřítelem přírodních, přirozených postojů, které můžou vést k chaosu. Nutno říct, že on své věci věří a jinak prostě žít neumí. Docela jsem se bavila tím, jak se Snow staví k událostem, jak je zpracovává, jak alibisticky pojmenovává své špatné skutky a nenazývá věci pravými jmény. Jednu chvíli si připustí, že je netvorem, který zradil kamaráda. Vzápětí to přehodnotí a usoudí, že je naopak zásadovej člověk, který pomohl vlasti, takže je vlastně statečný hrdina, který si zaslouží úctu a vyznamenání. Zatímco je detailně prokreslený jeho charakter, jeho láska ke splátkyni Lucy Gray se bohužel ztrácí v mlze. Vztahu těch dvou lidí prostě nevěřím, ani jejich pouhému tělesnému okouzlení. Bohužel o této kočovné, místy charismatické zpěvačce tuším tak zoufale málo, že se mi zdá nespravedlivě opomíjená. Zahrává si s nebezpečnými hady, umí některé z nich ovládat, umí s nimi i lidmi v případě nouze manipulovat. Možná proto jí přitahuje nebezpečný Snow, který se snad ještě může změnit a z kterého už začíná jít strach... Všechno kolem ní je zkratkovité, strohé a její postava, samotným Snowem přirovnávaná ke krásnému, zpěvnému, svobodomyslnému ptáku, který touží volně létat a cestovat, je záměrně záhadná, zároveň i bohužel nevyužitá. Měla rozhodně dostat větší prostor. Samotná kniha je ovšem jinak velmi povedená, rozhodně víc psychologická - než milostná nebo akční. Pod povrchem je hodně otázek, symbolů a náznaků, které můžou čtenáři dále rozvíjet. Nenudila jsem se. Doporučuju. „Skutečnost, že se kapitolští ptáci stali zbytečnými a rozmnožují se ve dvanáctém kraji mezi sebou nebo s místními ho hluboce rozrušovala. Reprodrozdi se tu klidně množí jako králíci, bez jakýchkoli omezení. Bez povolení. S využitím kapitol.technologie. Vůbec se mu to nezamlouvalo.“ „Hrůza z toho, že by se mohl stát kořistí, ho proměnila v predátora.“