Hry bohov

Úřednice z Řádů zlodějů Lyra, kterou, kvůli prokletí, nemůže nikdo milovat, se stává Hádovou vyvolenou šampionkou. Lyra musí bojovat o vítězství v krutém utkání s dalšími dvanácti šampiony, které si vyvolili další bohové. Všem je jasné, že Hádes, respektive jeho šampionka, prostě nesmí vyhrát a stát se králem všech bohů, protože by rozpoutal ve světě chaos. Na Lyru tak čekají úklady ostatních bohů a šampionů a její život visí na vlásku.   Páni, tohle mi po Herkulově krvi tak spravilo chuť a opět ve to ve mně vzbudilo naději, že někdo přece jenom ty řecké báje a mýty umí hezky pojmout a zpracovat je do příběhu, který má hlavu a patu, si má kouzlo originality a zároveň zachovává hierarchii řeckých bohů a jejich charaktery. Autorka píše velmi čtivě a rovnou vás bez okolků vrhne do děje, ve chvíli, kdy Lyra už potkává Háda. Ten ji bez jakéhokoliv varování jmenuje svou šampionkou a téměř ihned je hozena do prvního úkolu.   V tu chvíli se příběh mění trošku do Hunger Games, protože na Lyru čekají opravdu životu nebezpečné úkoly jako například boj s vlastnímu strachem, boje s nestvůrami a zapeklité hádanky. Naštěstí si i ve světě úkladů a intrik dokáže Lyra najít přátelé, kteří ji ve zdolávání úkolů mnohdy pomohou. Do toho všeho navíc mezi ní a Hádem začíná být patrné jiskření. Hádes má ale také svá tajemství a králem bohů se chce stát za každou cenu. A jak do toho zapadá Persefona?   Kruté hry bohů pro mě byly opravdu čtenářským zážitkem. Jediné, co bych knize vytkla, je vztah mezi Lyrou a Hádem, který dle mého postrádal nějakou větší hloubku, jistě, nějaké jiskření tam bylo, ale měla jsem pocit, že autorka pouze plní očekávání čtenářů.   Samozřejmě musí kniha končit pořádným cliffhangerem, který doslova řve o pokračování, kterého se snad brzy dočkáme. Kruté hry bohů velmi doporučuji, sice nějaké ty mušky mají, ale neskutečně dobře se četly, děj byl napínavý, měl spád, hlavní hrdinka byla velmi sympatická a stejně tak mnoho vedlejších postav, a i když se Hádes mnohdy choval jako idiot, i jeho jsem si oblíbila.

Pozn. Knihu jsem dostala v rámci spolupráce od nakladatelského domu Albatrosmedia, za výtisk k recenzi děkuji. Moje dojmy, pocity a postřehy ze čtení: Z knihy jsem rozpačitá. Základní myšlenka je skvělá a originální, koncept Klání bohů je TOP. Zasazení děje a prvků řecké mytologie do moderní doby bylo přijatelné. Příběh je dosti akční, střídá se tam jeden vražedný úkol za úkolem, mezitím jen krátký oddech. To bylo fajn. Ale navzdory té akčnosti se to vlastně... táhlo. Myslím, že kdyby došlo k nějakým škrtům, vůbec by to knize ani příběhu neublížilo, ba naopak. Úkoly zajímavé, k tomu atmosféra jak Hunger Games, ale chování postav při řešení těch obtíží jsem většinou nechápala. A o nějakém vývoji postav nemůže být řeč. Lyra je fajn, ale vlastně taková... Nijaká. Plochá. Hodná holka, ale téměř postrádá charisma. Na začátku jsem jí fandila, ke konci mě štvala, poněvadž nám tam vygradovala jistá "romantická" linka a ona to najednou nezvládala. Hádes taky fajn, moc prostoru ale nedostal. Nicméně, to jeho "moje" mi přišlo trapné. Boone je boží, stejně jako několik vedlejších postav šampionů. Kerberos je miláček. Hodně mě bavily všelijaké ty intriky a podvody, ty mám s Olympem spojené ze všelijakých příběhů a zrovna to tam dělalo tu správnou atmosféru. Ale konec byl... zvláštní. Přišlo mi, že to úplně nesedělo tomu, jak byly jisté "technické záležitosti" vysvětlené dříve. Na konci je pořádný cliffhanger. Díky němu nakonec váhám, zda se do dalšího dílu přeci jen nepustit.  Hodnotím 3,5/5 a doporučuji těm, které zaujme kombinace prvků řecké mytologie a Hunger Games. Věkové doporučení nakladatele: pro čtenáře od 18 let.