Hradba západu

,,Ten mohamedánsky tchor by pukal od rehotu, keby počul, akým tónom sa tu zhováráme, ako na seba brešene sťa sedlač v krčme a nevieme sa zhodnúť ani na farbe hovna." Konečne som dočítal sériu Kornélia Báthoryho a posledná časť bola skutočne jednou z najlepších. Neustále som bol v napätí, ako to dopadne, hoci človek vďaka historickým udalostiam vedel, ako to približne skončí. Znova sa mi páčilo dobré prepojenie dejových liniek zo strany útočníkov a obrancov, pričom vznikla tu znova zvláštna magická postava, a to barónka Rónayová, teda Vlčica. Je škoda, že sa vytratila Juliana, ale táto postava nakoniec spôsobila u mňa najväčšie prekvapenie v knihe. Príbehy Kornela a Voronina som mal veľmi rád. Toto historické obdobie som nemal rád ani na hodinách dejepisu, a preto som rád, že som sa nakoniec do toho pustil. Vo všetkých knihách Kornélius navštívil obrovský kus zeme. Slovenskej, Tureckej, Rumunskej, Chorvátskej a dokonca aj plavby po Stredozemnom mori. Báthory si získal veľa priateľov, a to aj na tureckej strane. Dúfam, že pri mojom nabitom pláne si nájdem čas aj na ostatné Červenákové knihy.

Za mě nejslabší díl celé série, protože je v něm prostě všeho až moc a ne všechny situace jsou dotažené. Újvár bojuje a nakonec podléhá, Báthory je součástí toho veškerého boje, chaosu, krve a zoufalství, ale zároveň hraje druhé housle, protože se víc dozvídáme o všemožných politických intrikách v obou táborech a to v čtení zdržovalo/ nebavilo. Báthory řeší syna, lásku, povinnost, boj, únavu, vyhoření, víru… Tajemno si také přijde na své, Vlčice řádí a sabotuje, ale zas je to jenom jedna z mnoha linek příběhu, která sice končí efektním výbuchem, ale zároveň je to takové nijaké. A ještě u toho zařve moje oblíbená postava :-( Konec? Kruh se prý sice uzavřel, ale jak to vlastně dopadlo, nevím.