Holčička, která neuměla nenávidět

Zase jeden úžasný lidský příběh. Styl knihy mě úplně neuchvátil, ale u takových knih jde především o poselství, které nesou. Z táborů mám načteno hodně, proto mě víc než popis hrůz v Osvětimi oslovilo poválečné dění. Rozdělení a především znovushledání Ludy s Annou bylo dechberoucí. "Paměť je jedním z projevů lidskosti, znamením kultury, podmínkou lepší budoucnosti míru a bratrství." "Kdo zažívá velké trauma, toho buď ovládne šílenství, nebo se naučí apatii. Já jsem si vybrala to druhé." "Vědět a znát může být pro budoucí generace rozhodující."

Příběh Holčičky, která neuměla nenávidět je napsaný prostými slovy. Vypráví ho sama "holčička": Lidia/Ludmila Maksymowicz. Tříletá Běloruska Luda se dostane s maminkou Annou do koncentračního tábora v Osvětimi - Březince. Důvodem byla pomoc partyzánům. Spolu s nimi v koncentračním táboře skončí i dědeček, babička a adoptovaný chlapec, Michal. Dědeček s babičkou neprojdou selekcí a skončí v plynové komoře, asi třináctiletý Michal je vybraný na práci, ale nepřežije. Modrooká Luďa je vybraná jako pokusné morče pro doktora Mengeleho. Mamince, která byla také vybraná na práci, se občas podaří za Ludou dostat a přilepšit jí. Neustále holčičce opakuje, jak se jmenuje a odkud pochází. Luda přežije pokusy a dožije se osvobození Osvětimi. Adoptuje ji Polka Bronislawa, která nemůže mít děti. Po letech se Lidii přes Červený kříž podaří najít pravou matku Annu, která přežila pochod smrti a žije v Sovětském svazu. Přemýšlím, jak to muselo být bolestné pro obě matky, ten pocit, že mohou svou dceru znovu ztratit a pro Lidii rozhodnutí, kde bude žít. Myslím, že se Lidia rozhodla dobře a lidské srdce je naštěstí takové, že může do sebe pojmout hodně lásky a může mít místo i pro dvě matky. Fascinovalo mne, jak Lidia, i když byla malá, dobře pochopila strategii přežití: že jen tím, že člověk přijme nevyhnutelný osud se s ním dokáže vyrovnat. Líbila s mi myšlenka, že kdo nenávidí, trpí mnohem víc než ten, kdo je nenáviděný. Protože často ten, kdo je nenáviděný, i tom ani neví. Ale kdo nenávidí, ten ví, že nenávidí, a nenávist může vést jen ke smrti... Nenávist ničí. Proto je důležité číst tato svědectví. Aby se podobné hrůzy neopakovaly (ale ony se bohužel stále opakují)