Hody

Jemná poetická knížečka s krásnou obálkou přibližují průběh tradičních hodů. První láska a okouzlení v kulisách vesnických oslav, láska k domovu, začátky a konce, návraty - to vše se autorce podařilo vměstnat do této útlé knížky. Za mě velmi povedené, jen jsem se trochu prala s formou psaní, kdy hlavní postava oslovovala sama sebe v myšlenkách a vzpomínkách. 4,5* (8/25)

V anotaci novely se výslovně píše: „Milostná novela ze současnosti“. OK. Pak je ale namístě očekávat, že současnost bude přítomna v životě postav, jejich komunikaci a způsobu uvažování. Jenže právě to se nestalo. V příběhu jako by se zastavil čas v neurčité minulosti. Ano, je to o hodech, ale ty se přece neodehrávají ve skanzenu! Způsob, jakým postavy jednají, komunikují a prožívají svět, má blíž k idealizované představě venkova než k roku 2025. Vilém píše Floře vzkaz na papírek, dává jej do obálky a jde jí ho odnést. Jeho odjezd na studia z Moravy do „velkého města“ je podáván s osudovostí, jako by nasedal na parník do Ameriky bez možnosti návratu. Naopak návrat Flory z Anglie jen proto, aby (v roce 2025!!!) pomohla stárnoucím rodičům kopat na poli, působí jako zbloudilá zápletka z vesnického románu Karoliny Světlé. Povědomou a univerzálně sdílenou zkušenost s prvními milostnými dobrodružstvími by člověk jako nosný motiv ještě rád přijal (kdo nezažil muchlovačku na letní zábavě, ať hodí kamenem ;-)), ale bez jakéhokoli nového přesahu je to jednoduše málo. Pořád ještě to mohl zachránit jazyk, ale bohužel. Autorka vrství klišé jako z harlequinky (přívlastky typu obrovské oči, zvonivý smích, přerývaný dech, rozsypané vlasy, smetanová pokožka už zmiňovaly dřívější komentáře). Psaní je formální, urputné a patetické: "Sobota by byla už napořád. Sobota, kdy se ti tvá milá odevzdá, všechen čas se smrskne do jedné vteřiny a okolní prostor přestane existovat. Je sobota. Pořád je ještě sobota, přesvědčuješ sám sebe. Už ta urputná snaha tě utvrzuje v opaku, který tě děsí. Až se totiž dnešek přehoupne do minulosti, nic z toho, co se doposud stalo, už nebude skutečné. Bude to uzavřený děj, který se kdysi odehrál. Večer, na který můžeš leda vzpomínat." Škoda. Coming-of-age příběh jistě může těžit z naivity svých postav, Hody jsou ale naivní špatným způsobem: v logice světa, v konstrukci postav i v jazyce. Místo autentického obrazu dnešního venkovského mládí nabízí nefunkční skanzen.