Fenomén Bauhaus

Velmi pěkná knížka přibližující fenomén Bauhausu od počátku až do koncem, resp. mapující (byť výběrově) i žáky této školy, kteří se po jejím zániku rozprchli do světa a kde co zanechali. Oceňuji, že kromě "příběhu" školy a proměn estetického smýšlení se text zaměřuje také na pedagogická specifika, která vlastně tehdy neměla obdobu a dodnes je málokde nalezneme. Velmi vhodné jsou kapitolky-medailonky o jednotlivých učitelích. Za největší klad lze podle mne označit zaměření značné části knihy na vztah Bauhausu s Českoslovenkem (nebo spíše naopak), velmi mě překvapilo, jak třeba Karel Teige byl se školou v častém kontaktu, velmi zajímavost postavou byl Zdeněk Rossmann a vůbec celá ta skupina kolem Školy uměleckých řemesel v Bratislavě a Školy uměleckých řemesel v Brně. Celému této kontaktu paradoxně prospěl odchod druhého ředitele Hannese Meyera do SSSR, kde se řada levicových intelektuálů z Československa s ním také mohla potkat (např. B. Václavek). Kapitolka o vztahu Bauhausu a československé fotografie je také objevná, protože přibližuje méně známé fotografy a fotografky, které tam buď studovali/y a nebo se prostě jen inspirovali. Není to převratná historická studie, je to popularizační text, který se snaží postihnout fenomén Bauhaus v kostce a navíc ve vazbě na Československo. Jako výtku bych měl malé písmo, které dělá knihu nepřehlednou, odstavce a grafická práce s textem někdy nedávají vnitřní logiku - na druhou stranu je kniha moc pěkně ilustrována a zalomena s takovou bauhausovskou grácií. A pak že tři autoři se mohli lépe dohodnout, co v kterém textu bude, myslím, že se zbytečně překrývají. Jinak jako první ochutnávka Bauhausu, než se člověk rozjede do Výmaru nebo do Desavy, je kniha dobrým předkrmem.

Nedokázal jsem se do knihy začíst, a po prodloužení termínu jsem ji raději vrátil do knihovny. Vzhledově zajímavá, obsahově už tak moc ne.