Fahrenheit-182

"Kapela existovala už víc než dvacet let. Lidi s náma vyrůstali. Při poslechu naší hudby přišli o nevinnost. Na stěny v ložnici si věšeli naše plakáty. I oni měli děti a dávali jim poslechnout naši hudbu. Měnili jsme se v něco, co je víc než kapela. Stal se z nás pojem. A my jsme nehodlali tento pojem nechat zaniknout." Ano, život Marka Hoppuse by vydal na knihu a pořádnou. Vždyť jo, téměř 400 stránkovou. A že jeho život není a nikdy nebyl nuda - tady to máte černé na bílém. Na jejich skladbách jsem vyrůstala. Dříve jsem biografii nevyhledávala, ale tohle jsem prostě chtěla číst a dozvědět se více o životě Marka, o kapela a hlavně jak přišli na její název. A nelituji. Mark otevřel své nitro, trochu bouřliváka, ale velkého srdce a opravdu velmi otevřeně mluvil o všem od svého dětství, pomalu, až po poslední koncert. Napsána je skvěle, je plná fotek, které jeho život dokreslují. A musím prozradit alespoň pár perliček. Film Prci, prci, prcičky jsem viděla už dávno a vůbec si nepamatuji, že se v něm mihli. No a konečně vím, pro koho složili Green days skladbu American idiot. Fanoušci ji povinně musí mít doma, ale i ostatním ji doporučuji, protože tak skvěle sepsané memoáry už prostě budete hledat marně. Poslední slova Marka mě dojaly k slzám stejně jako tato: "Kdybych umřel, je možný, že by mi to nevadilo? Čeho bych ještě chtěl dosáhnout? Vzal jsem si lásku svého života a oblíbenou restauraci máme v Paříži. Vkročil jsem na všechny kontinenty světa. Vyprodal jsem Madison Square Garden. Vychoval jsem úžasného syna."

Moja prvá prečítaná kniha v roku 2026. Nie som veľmi na biografie, ale táto ma bavila od prvej strany po poslednú, a nebolo to len tým, že sa jedná o jednu z mojich najobľúbenejších kapiel. Vo Farenheit-182 je perfektný balans všetkého. Nemám rada keď sa osobnosť príliš rozpisuje o svojom detstve či sa stavia do role obete, či toho najúžasnejšieho na svete. V knihe sa dozvieme to najdôležitejšie zo všetkého - úprimne, zábavne a v stručnosti. Od detstva, dospievaní, vzniku blink-182, o tom ako kapela prerazila, o vrchole najväčšej slávy, zániku či pokračovaní, o Tomovi, Travisovi, Scottovi, manželstve, psychických problémov a v neposlednom rade o Markovej chorobe. Páčila sa mi jeho úprimnosť, ale aj pomerná objektivita. Želám mu pevné zdravie a veľa ďalších rokov, a pre nás fanúšikov nových pesničiek.