Dva životy

Vesnice v jižním Německu, rok 1971... Roberta - vrací se na statek z města, kde po vyučení krejčovou pracovala v továrně, chybí jí vesnice, příroda, zároveň ale zjišťuje, že by chtěla víc než celý život strávit těžkou zemědělskou prací, a tak hledá cestu, jak tohle dilema vyřešit, nečekaně se sblíží se svým dědou, nečekaně, neboť city se v jejich rodině neprojevují, ani se o nich nemluví... Gertrud - paní farářová, která na ves nikdy nezapadla, chybí jí městský život, je jiná, udržuje si od lidí odstup, pořád jen čte, ráda by cestovala, život na faře ji dusí a ubíjí... Wilhelm - čistá a otevřená duše, Gertrudin syn, Robertin kamarád z dětství... První dvě třetiny knížky jsem si říkala, že je to fajn čtení, ale nijak extrémně mě za srdce nebere, jenže pak přišel dost nečekaný zvrat a všechno bylo jinak, pak už mě to za srdce bralo tak, až mi na konci ukáplo pár slz... Je to knížka o sepětí člověka s domovem, s přírodou, s rodinou, o lidských touhách a přáních a o tom, jak moc jdou naplnit a co jsme pro jejich naplnění ochotni obětovat... Kniha o lásce, zrození i smrti... Hodně mi připomněla styl našeho Jiřího Hájíčka... Doufám, že budete spokojeni jako já... A ještě upozornění: nečtěte anotaci, podle mě prozrazuje příliš mnoho, já si ji přečetla až ex post a byla jsem moc ráda, protože jsem nepřišla o ten nečekaný zvrat a čtení si daleko víc užila... Hodnocení: 5 * z 5 *