Dva na vraždu

Tohle je mimořádně silný debut a konečně mám pocit, že u nás někdo z „mladé generace“ opravdu chápe, co true crime znamená a jeho tvorba obnáší. Zesnulý pan Šulc má důstojné následovníky. Tři případy jsou precizně zpracované a rozsahem tak akorát. Dominuje kauza sériových vrahů Kotta a Kutílka. Při jejím čtení jsem několikrát nevěřil vlastním očím – od neuvěřitelné skutečnosti, že ve věznici bylo povoleno vymítání ďábla z doživotně odsouzeného vraha, až po mrazivou zpověď jediného přeživšího „šestadvaceti hodin hrůzy“. Rekonstrukce masakru rodiny v Kolíně byla také strhující – nejvíc asi honičkou s vrahy, popsanou jak z akčního filmu. Dva na vraždu patří k nejlepším true crime textům, jaké jsem v posledních letech četl a to i ve srovnání s překlady zahraničních titulů.

Tleskám. Nebudu dávat spoilery, vezmu to všeobecně. Od první do poslední stránky jsem měla pocit, že autoři odvedli neuvěřitelný kus práce. Je znát, kolik času, rešerší a energie do toho vložili. Kniha je opravdu obsáhlá, ale zároveň si zachovává skvělou čtivost. Není to žádné suché vyprávění faktů, ale propracované příběhy, které vás vtáhnou a nepustí. Líbí se mi, že i přes množství informací neztrácí tempo ani napětí. Všechno do sebe krásně zapadá, žádné zbytečné omáčky (jako tomu někdy u true crime bývá), jen poctivě odvedená práce a snaha přiblížit čtenáři co nejvíc detailů u jednotlivých případů. Jako milovnice true crime jsem nadšená – přesně takhle si představuju kvalitní knihu z tohoto žánru. Kluci si zaslouží obrovský respekt za to, jak důkladně všechno zpracovali, aniž by text ztratil na přirozenosti a čtivosti. Těším se na další tvorbu obou autorů.