Příjemný politický thriller s netypickým protagonistou. A právě on je silnou i slabou stránkou jinak svižného vyprávění. Předností je možnost nahlédnout do světa „ghostwriterů“, včetně zajímavých postřehů s tím souvisejících. Slabinou byl pro mě pak nedostatek akčnosti - ono od usedlého spisovatele v nejlepších letech samozřejmě nečekám nějaké vylomeniny, ale je fakt, že přestože se dotyčný dostává do časového presu ohledně dodržení termínu, neměl sem pocit, že by to někoho příliš trápilo. Včetně hrdiny samotného. Taky mi trochu pokulhávala zápletka. Ta je sice solidně zkomponovaná a udrží v napětí, jen si Robert Harris prostřednictvím neschopných agentů CIA dost usnadnil práci. V důsledku je Duch, opomenu-li lehkou překombinovanost, nápaditým románem, který sice nesplnil mé původní očekávání, ale ani zcela nezklamal. Na to, aby si vysloužil hod širokým obloukem do kouta, je příliš dobře napsán. Čistě a profesionálně. Naneštěstí tam pro mě kromě té informační hodnoty nic dalšího nebylo.

Čas od času čistím počítač. Vyženu pavouky, vyházím smetí z adresářů a tak různě. Narazil jsem při tom na jeden starý komentář k Harrisovu Duchovi. Už jsem ho zřejmě před časem někde použil, nevidím důvod, proč to nezopakovat: Originální název knihy je Ghost - Ghost je anglický ekvivalent českého (poněkud pejorativního) výrazu námezdný psavec, tedy označení spisovatele, který za někoho jiného napíše nějaké literární dílo, vydané pod jménem objednatele, zatím co skutečný autor zůstává zpravidla v naprosté anonymitě. Kniha anglického autora historických románů tedy nemá s duchařskou nebo hororovou literaturou pranic společného, jde o příběh „ducha“, který má napsat za bývalého britského premiéra jeho memoáry, odvíjející se zhruba na 300 stránkách. Lehce stravitelné svižně napsané čtení z žánru, který je možno zařadit do kategorie politické fikce, od poloviny nenásilně infikované thrillerovou zápletkou s dobře a do jisté míry nečekaně zpracovaným zakončením. Z této původně oddychovky jsem vyzískal jednu krásnou větu : „Každá dobrá kniha je jiná, ale všechny špatné knihy jsou úplně stejné.“ (Tohle by chtělo vytisknout tučně) . Dál je to hezky rozvinuto a zdůvodněno, jsem líný to opisovat, koho to zajímá, ať si knihu přečte. Dále jsem se důkladně seznámil s metodikou a technikou psaní pamětí – cizích pochopitelně – o čemž jsem měl dosud drobátko zkreslené představy (nelekejte se, nehodlám ničí memoáry psát). A protože se převážná část knihy odehrává na bývalém velrybářském (nyní módním letovisku) ostrově, nemělo mne překvapit, že v knize padne zmínka o Moby Dickovi, nicméně na zmínky o velrybách narážím už asi šest týdnů (aktuální v době čtení knihy- tj. zhruba před 3/4 rokem!!!) a kdybych byl víc esotericky založen, musel bych začít přemýšlet, jestli to není nějaké znamení, nějaká vesmírná výzva. Ale asi to bude místo výzva vesmírná spíš blbost nesmírná .