Za mě oba dva díly představují zatím nejlepší moderně zpracovanou verzi řeckých bájí, ačkoliv se někomu nemusi líbit chování hlavních postav nebo kam se příběh zatoulal, tak vše má v knize smysl a své místo. Jak autorka sama vysvětluje na konci knihy, tak Persefona si zde musí projít několika zkouškami, aby porozumněla Hádovi, sobě a především podsvětí, aby mu pak mohla skutečně vládnout, jako Hádovi rovná královna. Podobně autorka vysvětluje i Apollonovu linku. Nejvíc se mi na knize líbí, jak autorka kombinuje předlohu a svou vlastní představivost a to především u vedlejších postav. Bylo by super, kdyby i jim některým autorka věnovala samostatnou knihu (Sibyla a Arés, Lexa a Thanatos...). Samozřejmě největší miláček je Hermes, toho bych tam mohla mít pořád... to jeho "Sefy" mě vždycky rozesměje. Paradoxně nejlíp napsaná postava byla za mě v tomto druhém díle Hekaté, která do příběhu vnáší určitou moudrost a nadhled na příběh, což vubec není jednoduché přirozeně zapracovat a dialogy jí a Persefony mě hrozně bavily. Celá kniha je čtivá a opravdu chytře napsaná. Moc se těším na další díl.

U druhého dílu mám trochu smíšené pocity. Rozhodně se mi líbil víc než první a Persefona mě rozčilovala už trochu míň i když pořád mi připadala jako taková impulsivní naivka a Hades krutá bytost s měkkým srdcem (přes den Bůh podsvětí večer Bůh něžností) a co se děje týče tak byl mnohem pestřejší nicméně obsahoval pasáže které se mi zdály vyloženě na sílu aneb nezapomenout ani na jedinou postavu i kdyby to mělo přerusit linku toho co se právě odehrává a také co bylo na sílu tak ta neustálá potřeba "kopulace" hlavních postav a to i ve chvílích, kdy se to tak úplně nehodí. To čím mě kniha bavila bylo rozhodně vykreslení světa i magie a ačkoliv jde pouze o inspiraci řeckých bájí, je trefně zachycená a promyšleně vykresluje i postavy. No uvidíme co přinese poslední díl zdá se, že to bude čím dál tím lepší.