Dotek zmaru

Za mě oba dva díly představují zatím nejlepší moderně zpracovanou verzi řeckých bájí, ačkoliv se někomu nemusi líbit chování hlavních postav nebo kam se příběh zatoulal, tak vše má v knize smysl a své místo. Jak autorka sama vysvětluje na konci knihy, tak Persefona si zde musí projít několika zkouškami, aby porozumněla Hádovi, sobě a především podsvětí, aby mu pak mohla skutečně vládnout, jako Hádovi rovná královna. Podobně autorka vysvětluje i Apollonovu linku. Nejvíc se mi na knize líbí, jak autorka kombinuje předlohu a svou vlastní představivost a to především u vedlejších postav. Bylo by super, kdyby i jim některým autorka věnovala samostatnou knihu (Sibyla a Arés, Lexa a Thanatos...). Samozřejmě největší miláček je Hermes, toho bych tam mohla mít pořád... to jeho "Sefy" mě vždycky rozesměje. Paradoxně nejlíp napsaná postava byla za mě v tomto druhém díle Hekaté, která do příběhu vnáší určitou moudrost a nadhled na příběh, což vubec není jednoduché přirozeně zapracovat a dialogy jí a Persefony mě hrozně bavily. Celá kniha je čtivá a opravdu chytře napsaná. Moc se těším na další díl.

U druhého dílu mám trochu smíšené pocity. Rozhodně se mi líbil víc než první a Persefona mě rozčilovala už trochu míň i když pořád mi připadala jako taková impulsivní naivka a Hades krutá bytost s měkkým srdcem (přes den Bůh podsvětí večer Bůh něžností) a co se děje týče tak byl mnohem pestřejší nicméně obsahoval pasáže které se mi zdály vyloženě na sílu aneb nezapomenout ani na jedinou postavu i kdyby to mělo přerusit linku toho co se právě odehrává a také co bylo na sílu tak ta neustálá potřeba "kopulace" hlavních postav a to i ve chvílích, kdy se to tak úplně nehodí. To čím mě kniha bavila bylo rozhodně vykreslení světa i magie a ačkoliv jde pouze o inspiraci řeckých bájí, je trefně zachycená a promyšleně vykresluje i postavy. No uvidíme co přinese poslední díl zdá se, že to bude čím dál tím lepší.