Dóm řetězů

Mnoho stran je nejprve věnováno barbarskému válečníkovi Karsa Orlongovi, jehož osud zpočátku nijak nesouvisí s hlavním dějem. To se však na konci příběhu, který se týká prakticky jen jeho, nakonec propojí s hlavním příběhem. Zpočátku mi tento hrdina moc nesedl, ale ke konci knihy jsem zjistil, že se dostal na vrchol mých oblíbených postav Malazu. Po této delší epizodě se konečně dostaneme k hlavnímu dění ve světě Malazu. Příběh začíná tam, kde skončila předminulá kniha, tedy výpravou císařovniny pobočnice Tavore z Arenu do posvátné pouště Raraku, aby zde bojovala proti nepřátelům pod vedením znovuzrozené šaik. Je to tedy takový Psí (Coltainův) řetěz pozpátku. Přestože děj se občas posune i do jiných částí světa k různým dalším postavám, tohle je jeho středobod. Kromě Tavore a šaik, pak ještě sledujeme zejména osudy asasína Kalama, sapéra Šumaře, spára Perela, Rudou čepel Lostaru Yil, Kvítka a Apsalar. Společně s Karsou se tu pak objeví i další počet nových postav, ale hlavně se tu začnou více projevovat další rasy, které v předchozích knihách byli jen krátce zmíněny, nebo o nich ještě ani nepadla zmínka. Musím říct, že při této knize jsem konečně začal lépe zvládat přehled mezi tolika postavami, ale hlavně si už dokážu udělat daleko lepší přehled o všech těch různorodých starobylých rasách a chodbách. A bylo zábavné postupně odhalovat další tajemství Malazské kroniky padlých.