Dole

Příjemně čtivé a velmi zdařilé pokračování příhod sourozenců Vítka a Ondry, kteří k sobě přitahují dobrodružství podobně jako magnet železo :-) Červen končí, prázdniny začínají... ideální čas na zážitky a hlavně na dovolenou, kterou jim rodiče dopřejí již v prvním týdnu volna: čeká na ně pobyt v roubeném domku v Krušných horách. Po menším sporu s sebou nakonec berou pouze své "osobní strašidlo", střapáče Šmejďáka, aby se doma sám nenudil... a když se jim ztratí ve změti starých důlních chodeb a šachet, o zábavu rozhodně nebude nouze. Spolu s chlapci poznáváme tvory prazvláštní /břichurky, Bulta, fledarony, Půlnoční zjevení/, ale setkáváme se i s bytostmi, jejichž výskyt se v podzemním bludišti dá očekávat /permoníci/. Autorce se opět podařilo vytvořit zajímavý příběh s mnoha nečekanými zvraty, které čtenáře udržují v patřičném napětí. Pohádkový svět známých bytostí umně obohatila o strašidla zcela nová a originální - a skvěle jej propojila se světem současným. Nejsme ochuzeni ani o menší detektivní pátrání a s oběma hrdiny prožíváme jedno dobrodružství za druhým: děj je svižný a vyprávění natolik podmanivé, že je mnohdy těžké se od něj odtrhnout. Mezi další plusy celé knihy patří též fakt, že děti se skrze příběh podívají na zajímavá, netradiční místa, a mohou získat určitou představu o tom, jak se kdysi ze země dolovala ruda. Vím, že již nejsem "cílová skupina", ale to rozhodně nijak neubírá celkovému dojmu - jsem s knihou nadmíru spokojená :-) Zhltla jsem ji během jediného dne, a to i přesto, že jsem si přála některé okamžiky pozdržet a více vychutnat, ale "cosi" mne nutilo číst dál. A po závěrečném výdechu mi hned blesklo hlavou: chci další příběhy, chci další dobrodružství, chci další takové zážitky! I proto doufám, že autorka uvažuje o případném pokračování: vzhledem ke kvalitně textu by to rozhodně nebylo na škodu. Navíc musím obdivovat její fantazii a kreativitu. A ty nádherné ilustrace, které text doprovázejí, celý dojem jenom podtrhují: doporučuji všema deseti! "Taková nerozvážnost," zavrtěl hlavou permoník. "Pustit strašidlo, které se tu nevyzná, do zdejšího labyrintu chodeb! A zrovna střapáče! Bude tu zběsile poletovat tak dlouho, dokud nepadne únavou. Na to, aby si zapamatoval, odkud přišel, je příliš roztržitý." "Střapáč. Typické strašidlo starých, opuštěných domů. Nemá totiž rád světlo a v opuštěných stavbách s odpojenou elektřinou nalézá dostatek potřebného příšeří. Připomíná chuchvalec chlupů či vlasů a je to rozpustilý nezbeda, který si velice rád tropí žerty z kohokoliv. Nade vše miluje nepořádek, prach a špínu, a pokud se potřebuje skrýt, obvykle se vydává za chuchvalec chlupů a prachu i on sám."

Četli jsme společně se synem a shodli jsme se, že druhý díl byl lepší než první. Mně se líbilo prostředí Krušných hor a permoníci, i když jejich universum zas tak rozpracované nebylo. (Zajímá mě, jak kluci ještě v budoucnu využijou dárek, který od permoníků dostali.) Paní vod moc sympatická nebyla a staré strašidlo taky ne, ale příběh byl poutavý, četl se dobře a ilustrace - včetně "lexikonu strašidel" - ho opět povýšily o kus výš. Potěšilo mě, když jsme při čtení narazili na nová strašidla a syn hlásil, že jsou to břichurky - kniha ho zaujala, a protože si ji ještě nechtěl číst, prohlížel si ji dopředu. Radost nám udělal i opakovaný výskyt Šmejďáka, kterého kluci berou s sebou i na prázdniny. Jen škoda, že Ondra a Vítek potkávají strašidla při každém svém kroku, zatímco čtenáři knihy se tohle nezadaří - tím pro mě knížky trochu ztrácejí na věrohodnosti, ale dětského čtenáře to asi nepohorší a naopak se třeba bude při výletech s napětím rozhlížet, jestli nějaké strašidlo nezahlédne. Stejně tak jako dospěláka mě trochu mrzí, že knížky na sebe dějově příliš nenavazují, a byť se kluci chlubí, že mají za kamaráda dráčka, ten už (logicky s ohledem na změnu lokace) v příběhu nefiguruje. Nicméně abych nefrfňala, synovi se to líbilo, knihu jsme spolu přečetli, a účel přimět ho číst byl splněn :-).