Z ohně a písku

I třetí díl série jsme si doma ohromně užili, jistě i proto, že se odehrává přímo v našem kraji. Dívčí element byl příjemným oživením a syna zaujala nová strašidla (především ostník). Tahle knížka má vlastně všechno, co by čtení pro malé čtenáře mělo mít. Zajímavý, napínavý příběh, lehké poučení umně zakomponované do děje, takže vůbec nepůsobí rušivě a výchovně, skvělé ilustrace, fantazii, lehkou komičnost (nejvíc u nás zabodovalo Ondrovo výstižné: "Někdy si říkám, proč se tenhle druh strašidla jmenuje střapáč, a ne prasáč.") Tentokrát jsem se víc než dřív zaměřila na jazyk (možná proto, že jsem téměř zároveň četla texty pro tuhle věkovou kategorii, které působí mnohem stereotypněji, úmorněji) a moc jsem si ho užívala. Lehkou výtku mám jen k bysme (zvlášť když v prvním díle bylo, pokud si dobře vzpomínám, použito bychom, a i sem výjimečně proklouzlo). A mrzí mě, že jsem u takhle vymazlené knížky narazila na několik pravopisných chyb. O kousek sice u mě pořád vede Strašidelnická, ale ostatní díly nezůstávají pozadu a už se moc těším na ten čtvrtý.

Dlužím komentář a hodnocení: Protože knihu jsme četli se synem spolu, a protože beze mě sám nečetl, čtení se mi tentokrát vleklo a ztrácela jsem nit. Černokněžník mě zprvu moc nebavil, než si získal moje sympatie, ale při zpětném ohlédnutí mi děj knížky nepřišel tak ucelený a vypointovaný jako v druhém dílu. Oceňuji ovšem zasazení do Jizerských hor a k Protržené přehradě, kterou jsme s dětmi navštívili a syn si ji pamatuje. I když o sklářství jako takovém jsme se mnoho nedozvěděli, rozšířili jsme si repertoár strašidel a ilustrace jsou úžasné. Upřímně doufám, že další díl vyjde - ač mám jako dospělý čtenář své výhrady, syna - nečtenáře to bavilo a všechny tři díly se mu líbily.