Divotvůrce 4: Spoutávač

"Nezáleží na tom, jak špatně se věci vyvinou nebo jak těžce je zklameš, opravdoví přátelé tě nikdy, nikdy neopustí. I když musejí předstírat, že ano." Zajímavý, úplně jiný pohled na černý stín. Nové postavy, jejichž chování lze jen těžko předvídat. Staré postavy, jejichž chování je někdy ještě nepředvídatelnější. A to vše zabaleno ve čtivém podání, takže pro mě ve vlaku opravdu nebyl problém dostat se do stavu, pro který miluju knihy: octnu se přímo v příběhu, žiju s jeho postavami a zcela zapomínám na reálný svět. Tentokrát jsem si navíc kromobyčejně (to je v tomto případě opravdu trefné slovo!) užila i poděkování: ustavení a následné objasnění pojmů jako enigmatici, imperiastři, iterantoři a lamentaristi mi v mnoha případech vyloudilo úsměv na tváři a znovu mě přivedlo na myšlenku, jaké možnosti se otevírají před tím, kdo si umí hrát s mateřským(?) jazykem . . . "Zajímal ses někdy o to, proč, přes všechny jejich triky a odvážné skutky, je tolik míst, kde Argosané nejsou vítáni, Kellene? Proč z nich nejsou lidoví hrdinové a legendy? Je to proto, že přitom, jaká dobrodiní konají, se nikdy nestavějí na ničí stranu."

I po čtvrté mě to nepřestává bavit. Absence Ferius i Reichise je znatelná, ale není to něco, co by knihu dělalo méněcennou. S novým příběhem přišly na scénu i nové postavy a nejvíc se mi zalíbil Butelios, zvláště jeho schopnosti a jak se snažil sbalit Kellena :D Jako každý díl je i tento čtivý, zábavný, napínavý, jiné prostředí a nechybí mu zajímavá zápletka. Ale přesto jsem ráda, že ke konci se Reichis vrátil a že v příštím díle bude sprostý a vtipný, tak jak ho známe :-)