Divotvůrce 5: Královnovrah

"Svět už viděl spoustu starých poustevníků, ale ještě nikdy neviděl starého psance." Pátý díl série mě doslova posadil na zadek. Na jednu stranu mi připadalo, že čtu poněkud překombinovaný detektivní příběh, ovšem na druhou stranu jsem litovala náctileté, kteří tohle čtou. Kapitola s názvem Spoutávač mi připadala jako pustá beznaděj, jako samotná esence lidské špatnosti; nevím, v jakém věku bych tohle byla schopna unést. Ano, je to jen vymyšlený, v podstatě pohádkový příběh, ale pro mě v tom bylo velké zlo, které navíc nekončí tou jedinou kapitolou. Ale možná jsou náctiletí nepoměrně otrlejší, co já vím? Takže jsem vlastně ráda, že to mám za sebou - k poslednímu dílu série se asi hned tak nedostanu (a pokud ano, jako první budu hledat vysvětlení Ginevřiny schopnosti porozumět Reichisovi!). Rozvratníka knihovna pořídí nejdříve za rok, a to i s pořadníkem čtenářů. Což je skvělá zpráva, protože kdo je dnes ochoten dobrovolně se prokousávat téměř pětistovkou stránek? A podobně jako v předešlém díle, i tady jsem si užila závěrečné poděkování bandě psanců - to je opravdu velmi neotřelý způsob. "Psaní může být někdy běh na dlouhou trať a proměnit první záblesk nápadu v knihu, kterou držíte v rukou, vám někdy připadá stejně riskantní jako ukrást kouzlo bohům. Dávat dohromady knihu se hodně podobá pokusu o vyloupení banky: je dobré, když máte po ruce tu správnou bandu mizerů, která vám pomůže otevřít trezor."

Za mě určitě zatím nejlepší díl série Divotvůrce. Je vidět, že se autor začal soustředit více na intriky a logiku než na neustálé souboje a trable. Díl od dílu začínám vnímat pozitivní změnu v Kellenově chování, konečně si dokáže poradit bez cizího zásahu svoji vychytralostí. Co mě začíná trochu ''rozčilovat'' je přístup autora k vykreslení Kellenových potenciálních lásek. Nevím, jestli je Sebastian de Castell nějak poznamenán, ale ze slečny se vždy vyklube pomstychtivá manipulátorská mrcha :D