Dívka v medvědí kůži

Už ani nevím, jak mě napadlo tuhle knížku koupit, ležela nám doma docela dlouho, než jsme ji společně s 9 letou dcerou začaly číst. Knížka je opravdu nádherná, dlouho jsem nečetla tak krásně napsaný příběh pro děti. Jen jsem přemýšlela, proč jsou jinak překrásné ilustrace černobílé a ne barevné, přišla mi to skoro škoda.

"... To, co je uvnitř, se přece tím, jak člověk vypadá navenek, nijak nemění..." Ve své druhé knize nás Sophie Anderson zavede do vesnice na kraji Sněžného hvozdu za neobyčejnou dívčinou, kterou místní lidé nazývají Medvědice Janka. Toto označení má svůj důvod - jednak ten, že ji jako dvouletou našli u medvědí jeskyně a také proto, že je mimořádně silná a má na svůj věk nezvykle statnou postavu. Dalo by se předpokládat, že takovýto neobyčejný člověk bude samolibý a nadmíru sebevědomý, avšak v případě naší hrdinky není nic vzdálenějšího pravdě. Janka ze své výjimečnosti není vůbec nadšená - naopak by se jí ráda zbavila, aby zapadla mezi ostatní děti ve vesnici. Ovšem, jak to tak bývá, čím více se chceme něčemu vyhnout, popř. se toho zbavit, tím víc to k sobě přitahujeme. (Koneckonců odříkaného chleba největší krajíc.) A tak jednou, když dojde k nečekané události, se Jančino tělo změní tak, že to nelze skrýt. Její zoufalství jakoby dosáhlo vrcholu a ona uteče do nebezpečného Sněžného hvozdu, aby hledala odpověď na otázky, které ji už dlouho pálí. Odkud vlastně přišla a co je ve skutečnosti zač? Příběh Medvědice Janky je oproti Chaloupce na muřích nožkách mnohem důmyslnější. Je totiž propleten s dalšími příběhy a abyste vše plně pochopili, musíte být během četby soustředění a vnímaví. Jedině tak budete na konci žasnout a obdivovat autorčinu práci, která se před vámi rozvine v celé své nádheře. I přestože se jedná o jeden a ten samý svět, s nímž nás autorka seznámila ve své předešlé knize, nebyli jsme ochuzeni o krásné popisy, které Sophie Anderson umí na jedničku s hvězdičkou. O to větší to byl zážitek, když některé pasáže vykreslovala z pohledu medvěda. Naprosto úžasné! Téměř jsme mohli cítit nepřeberné množství vůní lesa a úrodné půdy, mrazivý vítr, křupající sníh pod nohama, huňatý kožich medvědí carevny... Smekám před autorčiným spisovatelským umem! Ani v případě postav nešetřila barvami ze své palety nápadů, a díky tomu jsme se střetli nejen s našimi starými známými přebývajícími v chaloupce na muřích nožkách, ale i s takovými jako byli: kurážný a věrný Saša, milující mamočka, tajnůstkářský samotář Anatolij, chvástavý lasičák Myšilov, výr Blakiston, los Jurij anebo starý ctižádostivý vlk Ivan Šedý. No a co se týče poselství knihy - pokud jste někdy měli pocit, že tak docela nezapadáte anebo jste přímo zažili vyloučení z kolektivu, pak si zde přijdete na své. I hlavní hrdinka bojuje se svou jedinečností, která okolím bohužel není vždy přijímána pozitivně. Zmítá se v pochybnostech, výčitkách svědomí a ochromuje ji přesvědčení, že vše musí zvládnout sama. O to úžasnější byla její proměna a smířenost se svým údělem. (A vlastně nejen její.) Dívka v medvědí kůži je tedy dalším pozoruhodným a perfektně promyšleným dílem s přesahem a kouzelnými ilustracemi, co osloví malé i velké čtenáře. Doporučuji!