Dívka, která si zaplétá cop

Přiznám se, že první knihu autorky, Tajný život slunečnic, jsem nečetla. Po Žízni po životě, která také pojednává o životě Vincenta van Gogha, jsem se totiž trochu spálila. Jenže po Dívce, která si zaplétá cop budu muset svůj názor přehodnotit. Tohle se totiž četlo skvěle! Vlastně úplně samo. Kapitoly se střídají mezi dvěma ženami. Ellie žije v současnosti, je jí 29 let, zemřel jí manžel, přijde o domov i práci a má toho tedy naloženo víc než dost. Přesto se nevzdává a snaží se ze všeho nějak vyhrabat. To se mi líbilo. Nebyla dokonalá, neměla život zalitý sluncem a musela se znovu zvednout ze dna. Pak je tu Suzanne, která se narodila ve druhé polovině 19. století a vyrůstá v Paříži jako velmi chudá dívka. Dostává se do společnosti tehdejších umělců a potkává například Renoira, Degase nebo Lautreca. Suzanne je prostořeká, svá a rozhodně si nenechá jen tak něco namluvit. Ačkoli Ellie a Suzanne dělí nějakých 130 let, v mnohém jsou si překvapivě podobné. Přiznám se ale, že kapitoly Ellie mi byly přece jen o něco bližší. Bylo mi sympatické její zaujetí pro umění i to, že působila tak nějak skutečně. Zhruba do poloviny si říkáte, že je to takové příjemné, kliďánkové čtení. Jenže pak začnou přicházet nepříjemnosti, se kterými se obě hlavní hrdinky budou muset poprat, a postupně vyplouvají na povrch i tajemství z minulosti. Klidně by mě bavila kniha, která by byla jen o Ellie. Ale i Suzanne měla co nabídnout. Především pohled na to, jak byly ženy její doby vnímány. Jako objekty touhy mužů, kteří je malovali především pro své vlastní vizuální a fyzické potěšení. A běda, kdyby náhodou chtěla žena malovat nahého muže. Neslýchané! Silně ve mně zůstalo i další poselství knihy. Pro dítě není nejdůležitější, aby matka pracovala od nevidím do nevidím a zajistila mu všechno. Nejdůležitější je, aby s ním byla. A vlastně je to celé i o tom, že ženy se mužům dokážou vyrovnat ve všech směrech. Od autorky jsem nic moc nečekala. A proto mě kniha příjemně překvapila.

Dívka, která si zaplétá cop, letošní novinka edice Přítelkyně, která je má velmi oblíbená! Od spisovatelky Marty Molnarové mám moc ráda její předchozí román Tajný život slunečnic, byl opravdu skvělý! I v této novince se autorka drží stejného konceptu - máme tu čtivý příběh o skutečné osobně (skoro jako zbeletrizovaný životopis) a nejedno umělecké téma. Sledujeme tu 2 dějové (časové) linky. V jedné vystupuje čerstvá vdova, která se musela vzdát svého vysněného bydlení a přišla o práci. Nový impuls jí dodá objevení tvorby malířky Suzanne Valadonové, jejíž obrazy byly doposud pouze v depozitáři. Druhá linka se odehrává v 19. století, Suzanne Valadonová je nemanželská dcera pradleny, která touží jít si za svým. Dívka, která si zaplétá cop je vlastně takový knižní dialog dvou odlišných žen ze dvou různých období, které možná spojuje více, než by se na první pohled mohlo zdát. Zmiňovanou malířku jsem až do přečtení této knihy neznala, bylo to pro mě nové, zajímavé a poutavé čtení. Ve výsledku mě až mrzí, jak rychle jsem knihu "zhltla". Moc vám ji doporučuju.