Dětství není jen tak

Každý si neseme svůj příběh složený ze střípků vzpomínek. Některé z nich, pro nás co jsme tuto dobu prožívali, jsou si dost podobné. Ty bolavé a traumatizující pomalu otupí čas a tak se podobně jako autorka na ně začínáme dívat s nadhledem a určitou dávkou humoru. Zdaleka ne však každý umíme dát tomu všemu rámec a předat to “papíru “. Nemohu tvrdit, že by to byla něčím zvlášť výjimečná kniha. Bylo to takové prosté vyprávění o době dětství, ale velmi příjemně se to četlo.

Tonička, malá cácorka, co žije v socialistickém Československu. Jejíma očima sledujeme její život i náladu ve společnosti. A to s humorem a ironií. Poznáme tu tak rodinné hádky i školní trapasy. Nechte se přenést do doby, kdy mnoho věcí působilo jednoduše, avšak pozadí bylo složité. Edice Tvář od Vyšehradu – to jsou knihy, které potřebuji. Mám doma všechny, co vyšly a vím, že jejich čtení si vždy užiju. Stejně jako tentokrát. Od prvních stránek se na vás v knize valí proud slov. Je tu toho tolik! Tolik lidí, tolik zážitků, tolik vzpomínek. Až jsem měla místy pocit, že se trošku ztrácím. U některých vzpomínek jsem se vážně musela smát nahlas a jindy mi bylo z vyprávění vážně smutno. Někdy se text četl hůře, jindy jsem z něj byla naprosto nadšená. Pro mě kniha plná protikladů, ale dokázala ve mně vyvolat spoustu emocí, tak jak to mám v příbězích ráda.