Děti války

Čte se to úplně samo! Jde vidět, že si s textem dal někdo pořádný kus práce, plyne svižně a za celých 264 stran jsem nenarazila na hluché místo nebo pasáž, kde bych se nudila. Ilustrace jsou parádní a drobné ikony na začátku kapitol pomáhají čtenáři rychle poznat, z čí perspektivy děj sleduje. Celý příběh se odehrává tak trochu „někde“ v prostoru a soustředí se především na postavy, jejich dialogy, trápení a emoce. Osobně mě ale moc neba, že by se děj mohl odehrávat stejně dobře v ulicích Brna jako třeba na londýnském předměstí. Mám radši příběhy pevně zasazené do prostředí, které si dokážu živě představit. Nečekejte žádný propracovaný magický systém, ale magie působí přirozeně a nic nezabíhá do zbytečných detailů. Sem tam jsem trochu škobrtla, protože mi chybělo nějaký hlubší spojení s postavami, zvláštně to klouže po povrchu... Ale že je to prvotina bych nepoznala. Závěr mě rozhodně nalákal na další díl!

Děti války jsem si objednala už jen kvůli supr čupr autorce, která je fakt skvělá osůbka :)) Ale teď už k příběhu samotnému. Musím se přiznat, že začátek mi dal trochu zabrat a chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Možná to bylo tím, že děj byl rozpolcen na několik frontách a postavy a jejich linky se střídaly vcelku rychle. Jakmile jsem ale přelouskala začátek a dostala se do dění v Enkaeru, knížka měla hned jiný spád. K postavám jsem si příliš velký vztah neudělala... za to to ale za všechny na plné čáře dotáhl Charon (jak překvapivě :D). Na prvotinu však hodnotím velmi kladně a autorce přeji hodně sil do dalšího pokračování (protože sama vím, kolik nervů to stojí :D ).