Velmi intimní vzpomínky hlavní hrdinky (autorky) na několik lidí, kteří v určitém okamžiku vstoupili do jejího života, aby v něm nejen pobyli různě dlouhou dobu, ale zároveň její život zásadním způsobem ovlivnili. Vzpomínky na přátele, lásky i rodinné příslušníky se prolínají s dobovými reáliemi a společně vytvářejí neuvěřitelně barvitý mix, který vás postupně pohltí a vtáhne do svého víru. Jedna z postav charakterizuje styl autorčina psaní slovy "teskný cit pro detail". To je přesné - hutný text, plynoucí téměř bez přímé řeči a s minimem odstavců je doslova napěchován detaily, díky nimž se postupně čím dál víc skládá obraz nejen portrétovaných, ale především samotné vypravěčky. A přestože nejde o žádné výrazně smutné nebo tragické vzpomínání, ta teskná nitka se celý čas táhne skrz každé slovo, větu, každý detail.

Obdobně jako v knize 'Obrys' od Rachel Cusk, vypravěčka 'Detailů' nezabředává ani tak příliš do vlastních pocitů (ačkoliv ten distanc není tak výrazný), jako spíš do popisů a vzpomínek okolo čtyř lidi, na něž myslí a ke kterým se vrací během horečky. Nejdřív jsem přečetl tak deset stran a knihu odložil, abych se k ní po nějaké době vrátil, jen protože jsem dumal, jestli se jí nezbavit, ale hned, co jsem ji otevřel, začetl jsem se (https://i.kym-cdn.com/entries/icons/original/000/032/668/Geralt_Hmm_Banner.jpg). Řekl bych, že ve chvílích to má ten ponor, kdy se člověk napojuje na to, co označuju jako dobré psaní, má to dobrý, kontroverzní postavy, kterýma se hrdinka zabývá, vždycky jde o někoho, kdo ji nakonec opustil, Johanna za kariérou, popírajíc vzpomínky z minulosti, coby jiná (neloajální), Niki, vtělený chaos, která jakoby se všechny snažila pořád přesvědčit o něčem, co sama nechápe, absolutní bordel v bytě, financovaná rodiči, dělá si co chce, podporuje stejně flákajícího se přítele, šílená "přehání když má strach", Alejandro, "tanečník, co uchvátí" ("ale vztah s ním trvá asi tak dlouho jako nádech" - nemusel jsem ani čekat, hned z popisu takového člověka mi bylo jasné, kam to s ním půjde - i přesto se okolo něj hlavní hrdinka nekontroluje, působí na ni hypnoticky, i v momentě, kdy ji opouští). Stejně tak nejasná a nemorální je ale i samotná vypravěčka (nabokovsky), která zdá se, taky nemá přístup k lidem zrovna z té "morální" stránky, ale třeba jsem to celé jen špatně pochopil. Přimělo mě to udělat si včera, nebo pár dní zpátky a dnes, zápisek do deníku, na tohle téma duality, ambivalentní povahy, jak lidé často potlačují "to špatné", vidí sami sebe jako "fundamentálně dobré", ale realita je taková, že i kdyby vaše duše byla čistá, vytvoří si něco, co ji bude mučit, užírat, jen protože takový je život, tak funguje - není v něm tmy bez světla, stejně jako není v nikom absolutní dobroty, jako spíš vaše idealizace dané osoby, či nalezení zdůvodnění pro sebe sama "proč jsem jednal/a takhle". Ia Genberg se nesnaží s vypravěčkou zalíbit, nedělá veliká okázalá gesta... je pouze lidská, upřímná, ve svém vyprávění (to ale dělá hodně). Taková literatura se pak dá rozebírat různě a dá se v ní najít i to, co tam kolikrát není. Takže, zase to prodávají jako senzaci, něco lepšího a většího, než co to je. Dobrá kniha je to ale určitě.