„Jedna duše má deset tisíc životů,“ řekla Bábi. „Deset tisíc pokusů. Potom se z ní stane Nicota.“ Milo ztuhl. Co? „Takže máš ještě pět životů, aby se ti to povedlo. A jestli se ti to povede, projdeš Sluneční branou ve zlatém záblesku a staneš se součástí Velké reality. Nadduše,“ dodala Bábi. „Všeho.“ „Vesmírnýho boa“, vyštěkl Milo. „Je mi to jasný.“ „To doufám,“ řekla Bábi. „Protože jestli to nedáš, přivedeme tě sem a strčíme tady z toho chodníku a ty navždycky zmizíš z času i prostoru. Tvoji duši zrušíme jako blbej televizní seriál.“ Z tohohle úryvku je, myslím, dostatečně jasné, o co v knize jde. U většiny Milových životů jsem si říkala „Zaplaťpánbu za ten můj!“ a mnohem víc mě bavil příběh, který se odehrával napříč celou knihou v Životě po životě, kam se po každé smrti vracel, aby tu strávil nějaký čas, než se znovu narodí. Klasický milostný příběh milenců, kterým okolí nepřeje, ale oni se odmítnou vzdát. Anotace sice začíná slovem legrační, ale k popukání to úplně není. Je to příjemně napsaná odpočinková kniha, ve které se autor občas lehce otře o nějaký ten vážný problém nebo si jen tak trochu zafilozofuje na téma smyslu života. A sem tam je to i vtipné. :o) „Poslouchejte“, řekl Buddha a zakašlal. „Nehledejte své štěstí až na konci Země. Dokonalost je v tom být spokojený s tím, co jste teď.“ „Co když je někdo debil?“ vykřikl někdo. Mistr mu věnoval unavený úsměv. „Velmi pochybuji,“ řekl, „že šťastní lidé jsou debilové.“ Pak umřel. Ompati hleděl do prázdna. Jeho oči zastřel šok. „Jeho poslední slovo bylo ‚debilové‘,“ poznamenal.

Páni...tak tohle byla jiná káva. Popravdě řečeno, jsem nevěděl, co od knihy čekat, jen mě tak nějak vábila... Nečetl jsem příliš recenzí, jen jsem si zevrubně zjistil, o co jde a přemýšlel, co je to zač. Nakonec jsem neodolal, knihu koupil a nechal půl roku ležet ladem v temném koutě mé knihovny, ve kterém syslím knihy v hromádkách "musím si přečíst". A teď na to konečně přišla řada a já...já jsem nadšený. Na jednu stranu se čte velmi snadno, lehounce, příjemně,... Na stranu druhou jsem často na chvíli odložil a poslouchal hlasy ve své hlavě ("Prosím pana Nováka na úsek vratných lahví" - nikdy, nikdy nečtěte v Kauflandu:-)), respektive přemýšlel o sobě, životě, zkušenostech... Nikdy předtím jsem netušil, co ve mně dřímá za filozofa. Podtrženo sečteno: asi to nesedne každému, ale já to řadím do top 10 knih, které si rád přečtu znovu.