Ďáblova pevnost

!!! POZOR SPOILERY !!! Báthory patří, přese všechny mé výtky vůči autorovi, mezi mé srdcovky. Při druhém čtení jsem ovšem viděla víc much než dříve. Z minulosti jsem si pamatovala jen to, že kapitán sejme Namtara, a že si dopřával orálního sexu. Nevím proč, ale pevnost z názvu jsem si v paměti spojila s tou, u jejíhož padacího mostu dojde k finální porážce zla a ukončení "spolupráce" s Drakobijcem. A tak jsem nyní nepobírala, proč se pořád mluví o nějakém Vračigradu. Moje chyba. Ovšem co jsem tentokrát vnímala mnohem víc bylo slabé navázání na předchozí díl. Po přečtení dvojky by člověk čekal, že půjde hlavně o zastavení Namtara, jenže Pětice a čelebi se sice na začátku objeví, ale pak o nich čtenář po celou dobu, až do úplného konce knihy, neví. Děj se soustředí na Chorvatsko, Černého Araba (podobnost s Ospalou dírou čistě náhodná) a získání léku pro Ljubicu. A že je to dobrodružství plné zvratů! Kdykoli se zdá, že hrdinové už mají vyhráno, ruka osudu zasáhne a jejich radost ihned zdusí. A jako vždy u Červenáka se projeví, že zdánlivě bezvýznamné epizody (většinou spojené s násilným krveprolitím) mají své důsledky... Protože čtvrtý díl si pamatuji jen matně a pátý jsem ještě nečetla, říkám si, zda má celá série nějakou nosnou linii, která by knihy více propojovala. Zprvu jsem si myslela, že to bude záchrana syna, ale ta ustoupila do pozadí před záchranou křesťanského světa. Bude nějaký nosný prvek v dalších dílech?? Tentokrát oceňuji to, že: a) většina vedlejších postav, které dostaly prostor vyniknout vedle kapitána a kozáka, neumře a z knihy odejde po svých, i když značně potlučená, b) v knize se epizodně mihne poměrně silná ženská postava, která - i když nedostane tolik prostoru - zaujme a čtenáře (i kapitána, i když toho v jiném smyslu) potěší. Na to, že se Červenák s ženami v knihách moc popasovat neumí (nebo nechce), nyní se zadařilo a i erotická scéna měla jisté kouzlo. Když si odmyslím to, že Báthory i Voronin (aktuálně v závěsu s Bojanem) rubají pohany a zlé hajduky hlava nehlava, tak postavy dostaly i víc prostoru pro slovní přestřelky a škorpení, které příběhu dodává říz. Bohužel jsem si nedovedla odmyslit komentář k jedné z předchozích knih, v níž příslušný čtenář přirovnával hrdiny k postavám z Mayovek. Jednak Báthoryho nevěrohodné rychlé kurýrování ze smrtelných zranění a zlomenin, nutné pro chvatný odjezd domů. A pak: ano, Kornel i Stěpan mají bezchybnou mušku a jejich ruka nikdy nemine cíl (oproti třeba Bojanovi, který bojuje po jejich boku). Připomnělo mi to, kterak pouze Chuck Norris sestřelí vzduchovkou letadlo ve výšce 12 000 metrů... z podzemní garáže... bez diabolek. Co se vedlejších postav týče, osudy Ratimira považuji za vyloženě tragické. (A pokud si vybavuji dobře další díl, budou mít vliv na následující vývoj Báthoryho vztahu k Jeleně.) Líbilo se mi zapojení historických postav, o nichž vím zbla, takže jsem mohla věřit všemu, co o nich autor napsal. Zrínského jsem si představovala jako Jeremiáše Wiśniowieckého z Ohněm a mečem z r. 1999. Jen mám velkou výhradu k zobrazení nebohého Urbana Grandiera, který v reálu žádným okultistou a travičem nebyl. V poznámkách je sice poněkud suše vysvětleno, že za jeho procesem (který skončil upálením) stály spory s kardinálem Richelieu, ale celé to bylo složitější. Zájemcům o problematiku (a očištění Grandierova jména, které Červenák pro svůj příběh poněkud ušpinil) doporučuji nahlédnout do Pitavalových Slavných kriminálních případů. Taky mne mrzelo náhlé opuštění některých postav typu Krsta Frankopana v průběhu vyprávění. Jeho epizoda s rusalkami působila více méně jako výkřik do tmy, škoda, že ji autor více nerozvedl či neuzavřel. Hrozně mocinky moc by mne zajímalo, z jakých zdrojů Ďura při čtení vycházel a co všechno je jeho fabulace. Zaujaly mne třeba informace o roční výši příjmů vysoce postavených tureckých důstojníků, o osobní minulosti některých z postav nemluvě. Pokud je vše opřeno o nějaký hodnověrný pramen, tak smekám a knihy doporučuji ke studiu tohoto období. Nu a na závěr něco, co mne coby fanynku trklo: Voronin na konci shodil kníry i kokrhel?? Proč? Jako jediný důvod mne napadá, že kvůli utrženým zraněním, ale ta neměl na hlavě ani v obličeji?! Že by ho autor potřeboval oškubat, než s Báthorym vyrazí do Horní země? ------ Ještě mne napadla taková malá glosa k tomu orálnímu sexu... V období baroka tyhle služby běžně neposkytovaly ani prostitutky a rozhodně se nejednalo o rozšířenou praktiku (tak jako dnes). Důvodem byla nejen katolická tabu, ale především vztah barokního člověka k hygieně. Ale to, co vím, vztahuji na západní a střední Evropu, třeba v Chorvatsku byly ženské čistotnější a Báthory, který navštívil Orient, převzal zálibu v parních lázních od Turků. Nač si škarohlídstvím kazit tu trochu erotiky ;-).

Doopravdy nevím, jak tuto knihu ohodnotit. Celkově se mi děj líbil zatím nejvíce a hlavně jsem hodně ocenila popis boje. Ale... Jelena mě zklamala. Z nejdříve sympatické dívky se stane s prominutím dě*ka. Doopravdy si autor myslí, že takhle by se chovala urozená dívka té doby? Druhá věc... Bathory se tváří že jediný katolický Bůh je zaměnitelný s Allahem. A do háje proč už se neodporoučel Čelebi?! Pro příliš popisovanou erotickou scénu a zmatek ve víře ubírám na hodnocení. Pro mě je zatím stále nejlepší první díl.

Červenák si drží svou laťku, takže třetí Báthory není ani horší, ani lepší než jednička nebo dvojka. Určitě je ale jiný. Oproti předchozím dílům je trojka méně dobrodružná, více krvavá a více epická. Z pouští blízkého východu se vracíme zpět do neklidné Evropy (za což jsem rád), hrdinové se také méně nacestují (celý příběh se odehrává na relativně malém uzemí v Chorvatsku). Něco přes čtyři stovky stran mi uteklo jako voda, Červenák mě ke knize doslova přikoval, takže jsem ji dočetl ani ne za den. Autorův styl psaní mi dokonale sedí, velmi věrohodně a poutavě se mu povedlo vykreslit obraz té doby. No, kniha je tedy sice výborná, ale musím zopakovat: Báthory je zatím můj nejméně oblíbený Červenákův hrdina (i když... možná až po Bivojovi). Iljovi se prostě nevyrovná, Roganovi už vůbec ne.