Císařství masek

Ke knihám, rozšiřujícím herní či filmová univerza, přistupuji lehce skepticky. Málokdy narazím na takovou, která by se výrazněji vzdálila od průměru. Patrick Weeks, další ze skvadry scénáristů společnosti Bioware, mě svým příspěvkem k sérii „Dragon Age“ mile překvapil. Jeho styl je čtivý, děj svižný a největším plusem jsou postavy. Klaďasové, v tomto případě císařovna Celene a její nejvěrnější, jsou schopni sviňáren, zatímco záporáci mají i světlé stránky – nejsou to obvyklí vyšinutí muahahahááá zlouni až do morku kostí. Jak se čtenář propracovává příběhem, jeví se stále zřetelněji autorovo uhýbání před černobílostí – charaktery, pozadí událostí, jednotlivé činy, všemu dominují různé odstíny šedi. Z mého hlediska ideální přístup. Zatímco v první polovině románu hrály prim palácové intriky, hry špionů, nastínění politické situace v Orlais, druhá půlka bohužel sklouzla do klasického herního dobrodružství. Vytvořila se putující družina, v níž nechybí čarodějové, válečníci, lučištníci či zákeřňáci útočící zezadu s noži (můj oblíbený styl:-)), elfové i lidé, společně čelící nástrahám v podobě agresivních pěšáků a čím dál drsnějších bossů. Závěr je otevřený, příprava pro interaktivnější zážitek s Inkvizitorem. Jsem hodně zvědavá, nakolik důkladnější znalost reálií ovlivní mé herní volby. Pochvala pro Patricka Weekse, pořád však platí: osoby „Dračím věkem“ nepolíbené si tuto sérii nevychutnají. 75%

Změna autora v knižní sérii bývá pro čtenáře nezřídka bolestivou záležitostí. Naštěstí tomu není tak úplně pravda v sérii Dragon Age. Patrick Weekes se zhostil tohoto pokračování celkem slušně, nicméně nutno podotknout, že styl psaní je daleko více rozvláčný, než tomu bylo v předchozích knihách, a člověk si musí zvyknout na detailnější popisy okolí a nižší tempo příběhu. Stále se ale dle mého v rámci série jedná o dobré čtivo, které si zasluhuje pozornost. Nižší hodnocení nicméně uděluji za poměrně monotonní zasazení děje a nesympatičnost některých protagonistů. Zkrátka a dobře, zde není skoro nikdo komu by se dalo ''fandit''. Obě soupeřící strany orlaiské nejvyšší smetánky totiž nejsou nic jiného než prospěcháři a manipulátoři, což je ale pochopitelně z velké části zapříčiněno celou Hrou, která je pro již zmíněné Orlais tolik typická (bohužel :P). Pro příště bych autorovi doporučil méně politikaření, více fantastiky a bude to perfektní. 80%