Ukradený trůn

Hráči RPG "Dragon Age" v této knize dostali možnost doplnit pár informací, dozvědět se více o králi Marikovi (zde věčně pronásledovaném princi), lépe pochopit charakter šmejda Loghaina a jeho nenávist vůči Orlesiánům. V první polovině románu měl děj sílu po x-té louhovaného čaje, k jednotlivým postavám se obtížně hledala cesta, dojmy kolísaly stěží v průměrných hodnotách. S druhou půlkou "Ukradený trůn" přece jen získal trochu lesku, předvedl o něco lepší řemeslo, rozvířil více emocí, do příběhu se vloudil náznak barvitosti. Ovšem pořád se nadměrně pláče dojetím a časté bojovné vysunování brady mi dalo s chechtáním zavzpomínat na Saturnina. Pěkných pár večerů jsem putovala Fereldenem s partou osobitých dobrodruhů, což limituje mou schopnost posoudit, jestli kniha může bavit čtenáře herním světem netknuté. Jména jim nebudou nic říkat, nepřiřadí k nim události, tváře atd., zážitek musí být asi jako slýchat o sexu a postrádat osobní zkušenost. Každopádně "Ukradený trůn" nepobral žádnou originalitu a za sebe bych doporučila sáhnout po kvalitnějších fantasy titulech, najde se jich dost a lépe napsaných. Existují však i podstatně horší knihy, za propadák bych Gaiderův počin neoznačila a možná někdy nakouknu do dalších dílů série.

Kniha se mi četla krásně. Miluju herní sérii Dragon Age, tak když jsem zjistila, že vyšla kniha musela jsem si jí přečíst. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, naopak.