Chlapec z osvětimských stájí

Cituji z doslovu jeho manželky. "Generace těch, kteří prožili a přežili holokaust, je stále méně početná, a proto potřebujeme lidi, kteří budou pomáhat šířit vyprávění z první ruky, jako jsou Henryho vzpomínky. Pomůže to, aby se o té době dozvěděli i další lidé." Já jen dodávám, kdyby se lidé poučili, ale fanatiků je stále hodně a odnesou to většinou ti nevinní, bohužel války byly, jsou a budou.

Jedna z nejlepších knih na toto téma, které jsem četla. Kniha mě zaujala svým názvem, protože jsem koňačka a protože pro mě byla novinka, že se v Osvětimi chovali koně. Zajímalo mě to, a tak jsem si ji půjčila. Prvním překvapením bylo, že se nejedná o klasický román, ale autobiografii. Příběh čtivý a je zde spousta dobových fotografií i informací, které pro mě byly novinkou. Projdeme s Henrym jeho dětství v ghettu v Lodži, odsun do pracovního tábora a dospívání v Osvětimi, záchranu a přesun do Francie. Odtud za jedinými žijícími příbuznými do Ameriky. Díky za takové knihy, na minulost by se nemělo zapomínat. Plus: Kniha je čtivá. Vyprávěná chlapcem od dětství do rané dospělosti. I o pozdějším osudu hlavního hrdiny se dozvíme, ale ne tak podrobně. Dozvěděla jsem se i pár věcí, které jsem před tím nevěděla. Například, že se v Osvětimi chovali koně, nebo že se Hitler inspiroval při selekci Židů, Rómů a jiných národností americkou studií. (Shodou okolností té školy, kde chtěl hlavní hrdina v Americe studovat.) Mínus: Málo kapitol z osvětimských stájí, právě na ně, jako koňačku, mě název nalákal.