Černá labuť

Než jsem se prokousala touto knihou, tak uplynulo dosti dnů. Nicméně jako absolvent ekonomické fakulty musím říct, že hlavní myšlenka knihy je velmi povznášející. Mám za sebou obhajobu výpočtů pomocí směrodatné odchylky, ekonomické modely ve kterých přepokládáme pořád jen normální chování ... a tím si ospravedlňujeme to, že někdy prostě pouhá statistika a zjednodušené ekonomické modely nereflektují realitu. Takže myšlenka jako taková je dost zajímavá a chápu, že hodně vědcům a akademikům je proti srsti, protože tím narušuje jejich běžnou činnost a vnímání světa. Nicméně kdyby byla kniha tak o polovinu kratší a kdyby její autor nebyl tak chvástající se a egoistický .. celé by se to četlo lépe a i ta kniha by pro mě byla jiným zážitkem. Troufnu si říct, že tu knihu snad nikdo nerevidoval protože Taleb díky velikosti svého ega tuto možnost zamítnul. Dávám tři hvězdičky.

Autor sa rád počúva.

Jako vystudovaný ekonom jsem se při čtení knihy dobře bavil, znal pozadí ekonomických teorií a dobře chápal námitky cílené na systém vzdělávání. Nicméně mne pobavil požadavek na to aby si ekonomové přiznali že jsou filosofové nižší úrovně, což hezky ladí s citátem Tomáše Sedláčka na přebalu českého vydání knihy, který se opravdu jako ekonom-filosof nižší úrovně představil ve své knize Ekonomie dobra a zla. Dále má autor pravdu ohledně shlukování citací v dílech: sám cituje Daniela Kahnemana, který naopak ve své knize Myšlení pomalé a rychlé cituje Taleba.

Na Talebovu Černou labuť jsem se dlouho těšil a připravoval. Říkal jsem si, že již mám docela načteno a tak by nemusel být problém porozumět. No a jak se říká, jednalo se o další z řady "Bestsellerů New York Times". Už tak nějak chápu, proč i Sedláček tuhle knihu považuje za takový kult, páč on sám také nenapsal nic převratného se svojí Ekonomií dobra a zla, ale tu jsem aspoň dočetl až do konce... Problémem Černé labutě je nicméně v tom, že Taleb používá svůj termín téměř na vše, co je nahodilé a velmi málo statisticky pravděpodobné, ale prostě normální, když se občas objeví. Jedná se snad o novou vědu? Ani ne, dokud se nezačal uplatňovat Talebův výrok o černé labuti. Výborně, vtiskl význam jednomu slovu. Tleskám! Támhle někdo ukradl letadlo a naboural s ním mrakodrap = černá labuť. V celé EU propadly akcie a nastala hospodářská krize = černá labuť. Hurikán Katrina se neočekávaně stočil a zpustošil New Orleans = černá labuť. Neznámý Fin v Helsinkách shrábl celý jackpot loterie Euromiliony = černá labuť. Ale pane Talebe, takové věci se prostě jednou za čas zákonitě stávají. A vždy za tím něco anebo někdo je. Prosté? Podle autora nikoliv. Jdeme tedy dál. Kniha je plná nesmyslné demagogie. Jako třeba potírání vědecké práce a plivání na vše, s čímž nesouhlasím. A ze všeho nejhorší je asi autorova štvavá kampaň proti jakémukoliv duchovnu, záhadám, tajemnu a jiným sférám mimo naše vnímání, které nemůžeme změřit ani spočítat. V tomto by si zřejmě rozuměl s Leošem Kyšou, nynějším předsedou Klubu skeptiků Sisyfos. Já se však o tento způsob myšlení nechci okrást. Rád si říkám, že něco prostě vysvětlit nejde. To už je v jistém ohledu umírněnější i Manfred Spitzer ve své Digitální demenci... Ten aspoň nevypráví historky ze života v Libanonu, jenž jsou ve vědecké práci zajímavé asi jako rozpláclé mouchy na čelním skle autorova Porsche. Po 150 stranách jsem si říkal, že to zkusím dočíst, že se něco zajímavého musím dozvědět a že ten strojený styl, který není ani trochu zajímavý utichne a já se něco konečně dozvím. Ale ani na dalších stranách není nic, čím by mě autor donutil u knihy zůstat. Ve zkratce nám vlastně říká, že nebe je modré a při velmi nízké pravděpodobnosti se zbarví občas i do ruda a že na kostce nejde hodit 20x za sebou 6. Těch pár zajímavých postřehů, které občas prolítly kolem mé mysli si jistě tu jednu hvězdičku zaslouží, ale prakticky je celá kniha jen valnou ztrátou času a informace z ní pamětí jen proletnou jako nadzvuková stíhačka. To studie o lidském myšlení a chování, a následná kniha od soukmenovce Daniela Kahnemana, která u nás vyšla u Melvila (Myšlení rychlé a pomalé) je o mnoho zajímavější a čtivější. Tak nějak by to mělo vypadat, když chcete lidem něco vysvětlit a sdělit.

Knížka je dost tlustá na to, aby vystačilo pouze téma Černá labuť; jsem zatím ve čtvrtině a nevím, jestli ji dočtu do konce. Dlouho jsem nečetla knížku, která by pojednávala o tak zajímavém tématu tak nezajímavým způsobem. Opravdu mě zajímají ty poznatky, i když už začínám mít podezření, že je vlastně jen jeden nosný objevný ... Občas mě trochu rozčílí i nějaký vtípek, připadá mi, že tam jen chybí nahraný smích davu... asi jako "pozor, teď přijde vtip!" Když to ale srovnám s jinými podobně laděnými knížkami, doporučuji raději sáhnout po "Myšlení rychlé a pomalé" nebo "Signál a šum". Jestli to dočtu do konce, bude se mi špatně hodnotit. Možná raději přepnu ještě na Bod zlomu, co do počtu stránek vypadá zajímavěji. EDIT: dočtena hlavní část knihy až po Epilog; Dodatek už nedočítám. Druhá půlka už je spíš jen opakováním první půlky pořád dokola, čímž víc vystrkuje růžky arogance autora. Pokud mohu doporučit, raději si přečtěte Kahnemanna. Z původně zamýšlených 3* musím ještě ubrat půl hvězdičky, dala bych tak 50%, je mi líto na 3* to není.