Černá labuť

Na Talebovu Černou labuť jsem se dlouho těšil a připravoval. Říkal jsem si, že již mám docela načteno a tak by nemusel být problém porozumět. No a jak se říká, jednalo se o další z řady "Bestsellerů New York Times". Už tak nějak chápu, proč i Sedláček tuhle knihu považuje za takový kult, páč on sám také nenapsal nic převratného se svojí Ekonomií dobra a zla, ale tu jsem aspoň dočetl až do konce... Problémem Černé labutě je nicméně v tom, že Taleb používá svůj termín téměř na vše, co je nahodilé a velmi málo statisticky pravděpodobné, ale prostě normální, když se občas objeví. Jedná se snad o novou vědu? Ani ne, dokud se nezačal uplatňovat Talebův výrok o černé labuti. Výborně, vtiskl význam jednomu slovu. Tleskám! Támhle někdo ukradl letadlo a naboural s ním mrakodrap = černá labuť. V celé EU propadly akcie a nastala hospodářská krize = černá labuť. Hurikán Katrina se neočekávaně stočil a zpustošil New Orleans = černá labuť. Neznámý Fin v Helsinkách shrábl celý jackpot loterie Euromiliony = černá labuť. Ale pane Talebe, takové věci se prostě jednou za čas zákonitě stávají. A vždy za tím něco anebo někdo je. Prosté? Podle autora nikoliv. Jdeme tedy dál. Kniha je plná nesmyslné demagogie. Jako třeba potírání vědecké práce a plivání na vše, s čímž nesouhlasím. A ze všeho nejhorší je asi autorova štvavá kampaň proti jakémukoliv duchovnu, záhadám, tajemnu a jiným sférám mimo naše vnímání, které nemůžeme změřit ani spočítat. V tomto by si zřejmě rozuměl s Leošem Kyšou, nynějším předsedou Klubu skeptiků Sisyfos. Já se však o tento způsob myšlení nechci okrást. Rád si říkám, že něco prostě vysvětlit nejde. To už je v jistém ohledu umírněnější i Manfred Spitzer ve své Digitální demenci... Ten aspoň nevypráví historky ze života v Libanonu, jenž jsou ve vědecké práci zajímavé asi jako rozpláclé mouchy na čelním skle autorova Porsche. Po 150 stranách jsem si říkal, že to zkusím dočíst, že se něco zajímavého musím dozvědět a že ten strojený styl, který není ani trochu zajímavý utichne a já se něco konečně dozvím. Ale ani na dalších stranách není nic, čím by mě autor donutil u knihy zůstat. Ve zkratce nám vlastně říká, že nebe je modré a při velmi nízké pravděpodobnosti se zbarví občas i do ruda a že na kostce nejde hodit 20x za sebou 6. Těch pár zajímavých postřehů, které občas prolítly kolem mé mysli si jistě tu jednu hvězdičku zaslouží, ale prakticky je celá kniha jen valnou ztrátou času a informace z ní pamětí jen proletnou jako nadzvuková stíhačka. To studie o lidském myšlení a chování, a následná kniha od soukmenovce Daniela Kahnemana, která u nás vyšla u Melvila (Myšlení rychlé a pomalé) je o mnoho zajímavější a čtivější. Tak nějak by to mělo vypadat, když chcete lidem něco vysvětlit a sdělit.

"Logika černé labutě činí to, co nevíme, daleko důležitější než to, co víme." Náhoda v metaforickém, poetickém převleku černé labutě. Jev neočekávaný a tedy podceňovaný, nebo zcela opomíjený. Černá labuť poukazuje na naše zkreslené a nedokonalé vnímání skutečnosti i chabou představivost. Černé labutě totiž nelze předpovědět, lze se jim však přizpůsobit. Vykazují tři základní rysy vedle nepředvídatelnosti je to výrazný dopad a zpětná vysvětlitelnost. Taleb vysoce popularizačním způsobem vysvětluje princip nenadálých jevů, vč. např. teroristických útoků (9/11), a jak s nimi pracovat. Pohybuje se však v mnohem širším spektru lidského uvažování a oblíbené praxe zjednodušování a zevšeobecňování událostí na úzus či dokonce přijímání mylných závěrů z důvodu nepochopení původních premis. A co třeba zrádnost narativu, kterým člověk vykládá jevy, jichž je svědkem? Taleb tak propaguje přijetí existence chaosu, s čímž se však člověk těžko sžívá. Snaží se proto ukotvit dějiny ve strukturách a falešných narativech. Přestože si to většinově uvědomujeme, tohle je vážně dobré a poučné i pro lidi poučené, neb lidská mysl ráda skrývá do zaprášených záhybů kůry mozkové jevy negativní či probouzí konotace duchu líbivé, které v každém dalším vyprávění, vzpomínce posunujeme stále dál směrem, který nám konvenuje (viz nejenom teze o muslimech a teroristech). Každý přece máme názor, ať už je více či méně informovaný. Sebevědomí Talebovi rozhodně nechybí, jak vyplývá z celé řady jeho postojů, mj. ke Gaussově křivce, aneb velkém intelektuálním podvodu. Na teorii pravděpodobnosti má zkrátka patent právě Taleb :-). Za dobu od vydání knihy se kvůli dramatickým světovým krizím řada Talebových úvah pronikla do širšího společenského vědomí. Kdekdo již o černých labutích ví, aniž by četl knihu. Doporučuji nicméně vzít ji do ruky (já tak udělala už podruhé), protože je osvěžující, osvětlující i burcující. I s ohledem na povahu Talebovy libanonské nátury. Ryze americky nicméně na mě působí snaha Taleba své myšlenky opakovaně a do nejmenšího detailu na různých názorných příkladech z vlastního života a na různých místech své sociologicko-psychologicko-matematicko-fyzikální analýzy jevů osvětlovat. Zjevně počítá se spíše natvrdlým (americkým?) čtenářem a jeho popularizace tady nabývá poněkud přebujelé formy nevyhýbající se jím tak kritizované naratitivitě. Jinak ale neváhejte a zavítejte do Extrémova a v Průměrova :-). Černým labutím se nelze vyhnout, ani je přesně předvídat, lze si však být vědom toho, že přijdou. Samotné naše vědomí jejich existence z nich činí méně nebezpečné labutě šedé., říká autor.