Kniha se ke mně dostala úplnou náhodou, ale vzhledem k tomu, že jsem aforismy už strašně dlouho nečetla a taky jsem dostala tak trošku chuť si taky jednou zafilozofovat, dlouho jsem se nerozmýšlela a pustila se do ní. Kniha se může zdát jako jednohubka, což svým obsahem i je, ale pokud nad ní chcete trochu přemýšlet (a to byste měli, když už po takové knize sáhnete), budete si ji muset pár dní dávkovat. Autor umí vytříbeně a inteligentně argumentovat, přesto se samozřejmě neztotožníte se vším, ale troufám si říct, že minimálně u poloviny si řeknete "jo, na tom něco bude" nebo "jo, to vidím stejně", případně se pro sebe pousmějete, protože v tom ucítíte lehkou a neškodnou ironii. Jak sám autor říká, narazíte zde na aforismy, nad kterými jste již bezesporu nejednou sami uvažovali, na ty, které ve vás vzbudí pocit prozření, i na ty, které si zkrátka musíte přečíst víckrát, aby se Vás ta velká pravda, kterou skrývají, skutečně dotkla. Knihu bych asi nedoporučila vyznačům Platóna či vědcům, ekonomům, bankéřům a podobným lidem, jejichž povolání je založeno na logice, financích či touze po poznání, neboť právě je autor místy poněkud silněji kritizuje. Autor také místy působí jako člověk, který si za svým názorem tvrdě stojí a nepřipouští možnost, že sám pravdu nemá. Je to ale jeho kniha, tak na to má právo :D No.. co dodat? Asi sáhnu po podobných knihách častěji, protože to rozhodně stojí za to. Obzvlášť v dnešní nejisté době.

Knihou Prokrústovo lože od Taleba jsem uzavřel jeho sérii Incerto (o ostatních dílech, které v této sérii vyšly jsem rovněž napsal samostatné příspěvky – viz zde: Zrádná nahodilost, Černá labuť, Antifragilita, Nasadit vlastní kůži). Krutý Prokrústés a jeho lože dnešní doby Prokrústovo lože najdeme v řecké mytologii v souvislosti s postavou krutého majitele usedlosti v obci Korydallos v kraji Attika. Prokrústés byl známý tím, že nebohé poutníky unášel do své chýše, pohostil je a nabízel jim nocleh na netradičním lůžku. Chtěl, aby lože mělo pro poutníka dokonalé míry. Měl však vlastní způsob, toho docílit. Kdo byl příliš vysoký, tomu usekl nohy. Kdo byl zase příliš malý, toho do správné velikosti natáhl na skřipci. Taleb užívá ono nechvalně známé Prokrústovo lože jako metaforu, aby poukázal na to, jak lidé často upravují nesprávnou proměnnou, pokud čelíme neznámému nebo nepoznanému, či se tak neznámé snažíme napasovat do známých škatulek, místo abychom upravili právě tyto škatulky.