Oceňovaný román významné ruské prozaičky o životě prostých žen v surové a nesmyslné době. V jednom z typických leningradských komunálních bytů společně žijí tři osamělé stařeny. Osud svedl Glikerii, Ariadnu a Jevdokii dohromady i přesto, že každá z nich pochází ze zcela jiného prostředí. Jejich život se zásadně změní ve chvíli, kdy je do uvolněného pokoje v bytě přidělena svobodná matka, dělnice Antonína, se svou malou dcerkou. Stařeny se holčičky ujmou a společně ji vychovávají. Mimoděk — prostřednictvím rozhovorů mezi sebou — ji seznamují s dějinami své země tak, jak je samy zažily: revoluce, první dny Sovětského svazu, leningradská blokáda a hladomor za druhé světové války… Holčička se s nimi dorozumívá pomocí obrázků, protože je němá. Kdyby její postižení odhalily úřady, poslaly by ji do ústavu. Když Antonína vážně onemocní, babičkám hrozí, že milované děvčátko ztratí…