Bylo nás pět

Nevíte náhodou, kdo vydloubal služce Kristýně rozinky z vánočky? Nýčko se to dozvíte, kde je prauda o té vánočkové pohromě, a třebas taky, proč ten zrzavý kocour chodí po domě, a tak divně přitom něčím cvaká. Péťa Bajza a jeho čtyři kamarádi jsou připravení podělit se s vámi o svá klučičí dobrodružství a zdárně přitom dětskýma očima dost detailně a bez příkras popsat celou tehdejší maloměstskou společnost, neujde tomu nikdo, soused, milí rodičové, lakomý strýc, moralista pan Fajt, ani velebníček (zvlášť, když má Čenda Jirsák tak skvělý koníček, jako sbírat hříchy ke zpovědi). :-) Péťa je vzorný žák, pan učitel ho chválí, že se chová mravně, jeho vybrané mluvy si jistě všimnete, jelikož je na ni náležitě pyšný, on vůbec rád používá slova jako jelikož, poněvadž a tudíž, aby řádně vyšperkoval svá prohlášení. K téhle partě kluků a jejich krásně dětsky bláznivým nápadům se ráda vracím, baví mě, jsou vtipné a z jejich vyprávění čiší taková ta naivní pohoda klučičích dobrodružných let, a víte co, je to milé, je to dojemné, je to takové prosté potěšení ze čtení ...

Super počtení. Mám ráda takto krátké kapitoly (v knize nejsou číslované, ale jsou oddělené), protože člověka neodradí "rozečíst" další, když má málo času :-). Kniha se četla sama a díky televiznímu zpracování jsem před sebou viděla živě všechny seriálové hrdiny a slyšela Adama Nováka, neboli Petra Bajzu, jak vypráví. I ty hovorové výrazy k němu sedly :-). Bohužel musím přiznat, že cesta do Indie se mi také zdála zdlouhavá a nebavila mě tak, jako ostatní příběhy. Ale protože i tato poslední část byla napsaná zajímavou formou, tak hvězdičku neubírám. Je to jedna z nejhezčích knížek, které jsem v poslední době četla-oddychová, nenáročná, čtivá ... Přestože dílo znám díky seriálu nazpaměť, jsem ráda, že jsem přečetla i knihu.