Hostinec u kamenného stolu

Filmové zpracování Hostince U Kamenného stolu jsem viděl mnohokrát a každé další zhlédnutí mi spolehlivě zvedne náladu. Rozhodl jsem se tedy, že si tentokrát konečně přečtu jeho knižní předlohu. Zároveň je to moje první knížka od Karla Poláčka. Škoda, maturitu už mám dávno za sebou… Podle očekávání je knížka oproti filmu obsáhlejší a v několika věcech se liší, nejvíce asi v osudu jedné z postav a v charakteru Mistra Mertense. Také mě překvapilo, že je příběh vyprávěn formou veselých příhod v krátkých kapitolách. Nepřestával jsem žasnout nad Poláčkovým kouzlením s češtinou – např. rada Dyndera oslovuje svoji ženu „paní“, paní Dynderová svému muži onká ("Dyndero, on loudí!"), do toho Mertensův dramatický přednes ("Ej, dejte mi pokoj, harlekýne!") a především kouzelná gramatika rozhádaných bratrů ("Jde se, kam se chce."). Musím přiznat, že vrcholem knihy pro mě bylo vyznání lásky v bratrské řeči. Celkově je knížka psaná krásným jazykem, který dnes v knihách již nenajdete. Bylo to příjemné a lehké čtení. U knížky jsem se sice nesmál nahlas, ale častokrát mi vyloudila spokojený úsměv na tváři. Svůj účel tedy dokonale splnila.

Filmové zpracování Hostince U Kamenného stolu jsem viděl mnohokrát a každé další zhlédnutí mi spolehlivě zvedne náladu. Rozhodl jsem se tedy, že si tentokrát konečně přečtu jeho knižní předlohu. Zároveň je to moje první knížka od Karla Poláčka. Škoda, maturitu už mám dávno za sebou… Podle očekávání je knížka oproti filmu obsáhlejší a v několika věcech se liší, nejvíce asi v osudu jedné z postav a v charakteru Mistra Mertense. Také mě překvapilo, že je příběh vyprávěn formou veselých příhod v krátkých kapitolách. Nepřestával jsem žasnout nad Poláčkovým kouzlením s češtinou – např. rada Dyndera oslovuje svoji ženu „paní“, paní Dynderová svému muži onká ("Dyndero, on loudí!"), do toho Mertensův dramatický přednes ("Ej, dejte mi pokoj, harlekýne!") a především kouzelná gramatika rozhádaných bratrů ("Jde se, kam se chce."). Musím přiznat, že vrcholem knihy pro mě bylo vyznání lásky v bratrské řeči. Celkově je knížka psaná krásným jazykem, který dnes v knihách již nenajdete. Bylo to příjemné a lehké čtení. U knížky jsem se sice nesmál nahlas, ale častokrát mi vyloudila spokojený úsměv na tváři. Svůj účel tedy dokonale splnila.

Příjemné čtení. I mně se pod hlavními postavami vybavovaly tváře filmových herců, ale vůbec mi to nevadilo. Čas strávený nad touto knížkou byl pro mě velmi osvěžující. Dokonce jsem se přistihla, že se usmívám. Čeština obou bratrů byla okouzlující: "Spytihněv přistoupil k oknu, narýsoval cosi na zaraženou tabuli a pak to smazal; i zavrčel v odpověď: "Mě se nemusí poučovat, co se patří. Společný dopis čte nejprve šéf a pak teprve personál. A nemluvit zbytečně! To by se si vyprosilo!"" A ještě jednu ukázku si nemůžu odpustit, protože paní Dynderová neměla konkurenci: "Děvčata ho oslovila: "Doufáme, že nás doprovodíte, pane Kebrle. Proskočíme se na sále." Filosof odpověděl: "Promiňte, slečny, tancovat nebudu, chci o samotě přemýšlet a oddávat se sebevzdělávání. Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti." Paní Dynderová se vmísila do rozmluvy: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Já s vámi nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, jakmile složím prádlo."" Pohoda!