Jednoznačně opus magnum Manua Larceneta. Dílo, které je sice adaptací, ale je natolik osobité, že znalost předlohy v tomto případě není podmínkou. Největší síla komiksu totiž spočívá v atmosférické kresbě, která celému vyprávění dává svérázný punc psychologického hororu a plnohodnotné ruské klasiky à la Zločin a trest. Ve svém důsledku by tak příběh mohl zůstat beze slov a stejně by vám svou krásou bral dech. Tím ovšem nijak nesnižuji sílu a hodnotu původního díla Philippe Claudela. Protože Brodeckova zpráva není vůbec jednoduchým čtením, ovšem ani ne tak pro složitost textu, ale pro jeho neoddiskutovatelnou tíhu, jež se jako obří balvan tlačí na lidské svědomí. Ostatně, s příběhy o důsledcích válečných zvěrstev na civilistech – ať už těch okamžitých nebo naopak dlouhodobých – se to má tak, že zasáhnou na tom nejcitlivějším místě. Člověk si totiž až moc dobře uvědomuje, jak snadno by se mohl podobného vyprávění stát součástí a vůbec by přitom nemusel stát na straně hlavního hrdiny.

Jeden z těch komiksových příběhů na které se nezapomíná. Děj se odehrává před válkou a těsně po ní, a ukazuje jak jedno zlo plodí další zlo, pocit viny a ukázka nepěkné lidské povahy, na vše spáchané zlo zapomenout, ale ne všichni jsou takoví, záblesk lidství lze spatřovat v podobě vypravěče Brodecka. Scény z koncentračního tábora až hororově děsivé, vesnice na konci světa a mysteriózní příchod cizince Anderera, tíživá atmosféra dokonale vykreslena do nejmenších detailů. Larcenetova práce dokazuje, že i pomocí kresby a obrázků, lze zachytit i ty nejniternější myšlenky, pocity a nálady. To vše navíc v neobvyklém širokoúhlém formátu.