Březen u Hušperandy

Kniha Březen u Hušperandy autorky Martiny D. Moriscoové patří mezi dětské knihy při jejichž čtení má slušnou šanci se pobavit i dospělý. Vyprávění je svěží, zábavné a s přesahem do reálného světa. Titul z rozjeté série o čarodějnici Hušperandě ukáže dětem reálie jednoho obchodního domu, ve kterém má svůj krámek s léčivými dobrotami rázná čarodějnice. Klienti jí chodí různí i trochu hrůzní, ona si však poradí se všemi s rázností a elegancí. Jenže v obchodním domě řádí také drzí zloději a bude třeba napnout všechny síly k jejich polapení.

Obchodní domy jsou zahaleny rouškou tajemství i dospělým, natož dětem. Všichni chápeme, že obchody, výkladní skříně a prodejní plocha jsou jen malou částí celého světa nabídky a poptávky. Sice velmi podstatnou, ale až konečnou. Kolem toho se skrývá mnoho zákoutí za tajemnými dveřmi, vztahů mezi zaměstnanci na různých úrovních a všechno je to takové příjemně jinotajné. Dospělí mají tu nevýhodu ve výhodě, že to buď znají ze své zkušenosti, případně je jim to úplně ukradené, protože jejich fantazie za potřebu koupě a odchodu pryč dál nesahá. Děti však ještě prostor pro fantazii mají, a právě pro ně je určena drobná kniha příběhů přesně z takového prostředí, a to Březen u Hušperandy. Je důležité zmínit, že se jedná o jeden díl z již rozběhlé série, čtenář malý nebo velký naskočí tak do rozjetého vlaku děje, který sahá i mimo obchodní dům, jež je dějištěm vyprávění. Protože jednotlivé knihy na sebe trochu těsněji navazují, je dobré s tím počítat. Jedná se totiž o celkově čtvrtou knihu dobrodružství lektvarnice Hušperandy a březen v názvu je skutečně nápovědou v pořadí příběhů. V úvodu však je krátká kapitolka vysvětlení toho, co bylo, než se bude dít dále popsané, takže bez znalosti předchozích příběhů se obejdete. Příhody jsou vyprávěny z pohledu třetí osoby vypravěče. V krátkých kapitolách lemovaných vlastnoručními ilustracemi autorky prožijete s čarodějnicí Hušperandou březen v jejím krámku zázraků nacházejícím se ve zmiňovaném obchodním domě. S pomocí lexiknihy vyrábí z přírodních surovin léky na všechny možné problémy a musím říct, že si u ní zákazníci podávají dveře. Pomáhá s nemocemi až paranormálního charakteru po obyčejné příhody psychosomatického původu. A s velkým úspěchem. Poradí si se zákazníky smutnými, zoufalými i vyloženě protivnými. Její vystupování je obzvláště čarovné a způsoby řešení více než úsměvné. Do tohoto jejího kouzelného světa vchází i osazenstvo dalších krámků, butiků a tzv. speciálek včetně zaměstnanců obchodního domu samotného, třeba i „sekuriťák“ pan Očičko na své věčné misi v chytání zlodějů. Jak všichni víme, v takových podnicích je jich požehnaně a pohádková kniha kouzelných příběhů s nimi pracuje také. Jako ono zlo v příběhu působí zloději dokonalým dojmem. Kniha není žádná bichle, což u dětských titulů není ani žádoucí, četla se velmi příjemně a při čtení jsem chtěla vědět nejenom, co bude dál, ale často jsem přemýšlela, co bylo i předtím. Jak bylo zmíněno, kniha je součástí série, a i když pro její pochopení není nutné studium předchozích knih, bude s nimi vyprávění příjemnější a příhody, jež vyloženě navazují, by získaly jasnější kontext. Autorka Hušperandina dobrodružství vypráví skutečně dětským jazykem a jak už dokázala u jiných svých knih, v prázdninových příhodách Adama Cibulky nebo při putování Azurky za jejím největším přáním, tuto dětskou a téměř zapomenutou optiku dokáže nasadit na oči i dospělému čtenáři. Nikoliv však užitím infantilního jazyka nebo jiným násilným způsobem. Ale prostou rázností, s jakou Hušperanda kráčí světem a šokuje tím nejednoho dospělého. Nehledá žádné složitosti. Ukáže, a tak to je. Stejně jako to dokáží jenom děti. Porozumět Hušperandě je proto velice snadné a sžít se s ní příjemné. Dokázala mi připomenout tu úžasnou jednoduchost světa, na který jsem už zapomněla a čtení knihy Martiny D. Moriscoové je úlevou v úsměvu mezi řádky. Protože u Hušperandy se prostě musíte usmívat. Zákazníci proudící do jejího krámku jsou karikaturou skutečných lidí a její řešení situací s nimi mě pobavilo i jako dospělou. Navíc si dokážu představit konverzace s dětmi nad knížkou, které se dokáží zeptat na mnoho věcí, které dospělého už nenapadnou. Právě tyto dveře do dětské fantazie a zároveň jemná příprava na konfrontaci s realitou jsou přidanou hodnotou v jinak zábavném příběhu. Hušperanda navíc zbytečně nemoralizuje. Zmapuje situaci a dle toho jedná bez zbytečných okolků. Pokud neznáte Hušperandu, doporučuji Vám vřele seznámení s ní. Jedná se totiž nejen o skvělý příběh pro děti předškolního věku a nižších stupňů základní školy, ale jako dospělí se pobavíte také. Rozhodně se budete chtít s dětmi ke knize vracet, mluvit o něm a je velká šance, že při nákupu spolu narazíte na situaci, která Vám připomene už přečtenou kapitolu. A právě přesah Hušperandy do skutečného světa je další velké plus. Je totiž jen málo autorů, kteří dokáží promlouvat k dospělým i k dětem stejně naléhavou řečí jako autorka, a přitom bez protivného přesvědčování o jednoduchém chodu světa. I proto jsem se k příběhům vracela ráda a nechala je plynout. Zkuste to taky. Hušperanda má mezi řádky skutečně léčivou moc.